Je jasné, že každý druh potřebuje klec o jiné velikosti a jiné síle pletiva. Je také důležité brát zřetel na rozteč mříží, aby se například drobné ptactvo, jako jsou například kanárci, nedostali z klece ven, nebo si neublížili při pokusech a nezachytili se mezi hlavičkou a křidýlky. Druhů ptactva je opravdu velká spousta, takže se podíváme pouze na některé vybrané druhy, které bývají nejčastěji chované.

Chůvičky, zebřičky a kanárci

Chůvičky, zebřičky a kanárci jsou velice oblíbení, pokud jde o opravdu drobné společenské ptactvo. Stačí jim malé klece s tenkým pletivem, které mají ovšem husté mřížování, jelikož jsou velice drobní. Je ovšem nutné chovat je minimálně v páru, nejlépe však po skupinkách čítajících 6 a více kusů. V takovém případě se již doporučují prostornější a větší klece.

Andulky a korely

Andulky a korely je možné mít samostatně po jednom kuse. Stále jim stačí menší typy klecí ovšem v případě, že je budete pravidelně pouštět. Stejně jako u veškerého ptactva však platí zásada, že klec musí být velká alespoň tak, aby bylo možné protažení křídel.

Agaponisové a Papoušek senegalský

Agapornisové a Papoušek senegalský jsou specialitkou mezi ptactvem. Tělíčko mají sice malé, ale zobáček opravdu velice silný stejně jako to platí o hlasivkách v případě agapornisů. Proto se doporučují prostornější klece se silnými mřížemi a misky spíše z nerezu, než z plastu. V opačném případě by mohlo dojít k velice rychlé destrukci klece a jejího vybavení.

Rozely a Amazoňané

Rozely a Amazoňané patří mezi středně velké ptactvo a mají tedy již trochu větší nároky na prostor. Klec by měla být minimálně střední až větší velikosti a opravdu pevná. Vybavení je dobré mít z pevnějších materiálů, jako je například již zmiňovaný nerez. Je také velice důležité dopřát možnost pohybu a občasného proletění se po bytě.

Žako Kongo, Ara a Kakadu

Žako Kongo, Ara a Kakadu patří mezi velké ptactvo, pro které je nutno opatřit voliéru. Součástí téměř každé kvalitní voliéry bývá i bidýlko, které je možné připevnit na její horní část. Velká spousta chovatelů má tento typ ptactva ochočený tak, že v době jejich přítomnosti je voliéra neustále otevřená a opeřenec tak má možnost pohybovat se zcela neomezeně.

Pouštění k prolétnutí

Pokud jde o pouštění k prolétnutí, platí u každého papouška (mimo chůviček, zebřiček, kanárů a jiného velice drobného ptactva) stejná zásada: Vždy mít zavřené všechny dveře a okna a pouštět z klece až ve chvíli, kdy je jedinec zvyklý na vaší ruku, prostředí ve kterém jej máte a hlavně na vás. V případě velkého ptactva, jako je například Žako Kongo spoustu chovatelů tuto problematiku řeší zastříhnutím letek. Na tuto praktiku je však více rozporuplných názorů. Při zastřihnutí sice nehrozí únik ptactva, procedura ovšem může být poměrně stresující. Pokud už papoušek unikne, je možné, že má větší šanci na přežití, pokud letky zastřižené nemá. Podle některých veterinářů je však zastřižení naprosto běžnou praxí a papouškovi neublíží. Pokud si nejste jistí, pomůže vám se zastřihnutím přímo veterinář. Možné je také koupit kšíry určené přímo na papoušky.

Umístění klece

Umístění klece je také velice důležité. Papoušci bývají velice náchylní na průvan a tak volte raději místo, které je klidné a také tiché. Většina ptactva je velice zvědavá a má ráda rozhled. Rádi pozorují dění kolem sebe. Ať už si vyberete jakéhokoliv společníka z opravdu pestré ptačí říše, věřte, že váš život už nikdy nebude takový, jako dřív.