Země původu: Tibet (Čína) 

Klasifikace FCI 

Skupina 2: Pinčové a knírači, molosové, švýcarští salašničtí psi  

Sekce 2 – Molossoidní plemena (horští psi) 

Bez pracovní zkoušky. 

Výška 

Psi: minimálně 66 cm  

Feny: minimálně 61 cm  

Historie v kostce  

O tibetské doze se zmínil již Aristoteles, Alexandr Veliký nebo Marco Polo, první písemná zmínka je však již z roku 1121 př.n.l. Byl to právě Marco Polo, který popsal psy střežící chrámy a vyzdvihoval u nich jejich věrnost a odvahu. Tibetské dogy sloužili k ochraně obydlí, stád a právě chrámů, kdy přes den byly uvázané nebo zavřené v ohradě a na noc byly vypouštěné na volno po vesnici. Využití našly také při přesouvání břemen či nákladu. Roku 1847 dostala královna Viktorie, známá milovnice a chovatelka psů, darem jednu z prvních tibetských dog dovezených do Evropy (tibetské dogy poprvé do Evropy údajně dovezl Alexandr Veliký). Další dva psi se do Evropy dostali až o třicet let později. Druhá světová válka zhatila chovatelské plány v Evropě a chov se podařilo obnovit a stabilizovat až koncem 20. století.  

Povaha 

Tibetská doga se za nepřítomnosti pána musela rozhodovat samostatně a tato vlastnost jí samozřejmě vydržela dodnes. Základním pravidlem je, že „tibeťáka“ je nutné brát jako sobě rovného partnera, nikoliv jako podřízeného. Tibetská doga je nezávislé, teritoriální, odvážné a věrné plemeno, které neváhá při ochraně rodiny či svěřeného majetku nasadit vlastní život. Řádná socializace hned od začátku je u tohoto plemene více než na místě, chcete-li mít vyrovnaného a sebevědomého psa, který nebude agresivní a nezvladatelný. Nevychovaná tibetská doga je bez nadsázky cesta do pekel, proto by si toto plemeno měli pořizovat pouze zodpovědní, vyrovnaní a důslední lidé a rozhodně ne začátečníci. Je také třeba, aby tibetská doga měla přístup do domu a nežila izolovaně od svých lidí. Ke své spokojenosti potřebuje ideálně velkou zahradu či pozemek, kde bude mít přehled o dění kolem. Cizích lidí mimo „svůj“ pozemek si nevšímá, návštěvy bere spíše rezervovaně (záleží na povaze konkrétního jedince), před cizími lidmi bez doprovodu pána, kteří na pozemku nemají co dělat, však nekompromisně hlídá. 

Srst a zbarvení 

Srst je hustá a na krku vytváří typický „lví“ límec. Je odolná a vydrží nepřízeň počasí, takže často lze „tibeťáky“ vidět, jak si v největších mrazech spokojeně hoví na sněhu nebo postávají na dešti. Kartáčovat je třeba alespoň jednou týdně, během línání častěji. Mezi povolená zbarvení patří černá a modrá s tříslovými znaky i bez a zlatá v různých odstínech od světlé až po červenou.  

Zdraví 

Tibetská doga je odolné a zdravé plemeno, u kterého je třeba díky její velikosti hlídat onemocnění kloubů a také torzi žaludku. Mezi poměrně častá onemocnění patří autoimunitní hypotyreóza.  

Víte, že… 

Tibetská doga je tzv. přírodní plemeno, to znamená, že se nekřížila s jinými plemeny a správný název by měl znít spíše „tibetský horský pes“. Mezi geneticky příbuzná plemena „tibeťáků“ patří leonberger, bernardýn a rotvajler.