Klíčovým tématem dnešních dnů je všudypřítomný strach. Jak psi přebírají naše emoce a proč potom reagují jinak, než jsme zvyklí?

Psi žijí v emocionální rovině, doslova nasávají naše emoce, pozitivní i negativní. Poznají, že jsme ve stresu, smutní nebo nemocní. Okamžitě vycítí, že se chováme jinak. Bohužel jsme nyní jako lidé totálně paralyzováni danou situací a to je přesně pravý opak toho, co potřebují psi k tomu, aby mohli být v soužití s námi spokojeni.

Jak tohle tedy se svým psem nejlépe zvládnout? Máte nějakou konkrétní radu?

Psi vyloženě vyžadují, aby vedle sebe měli někoho sebevědomého, potřebují silnou osobnost, která jim řekne, co a jak bude. Proto je nyní nejdůležitější uklidnit vědomě sám sebe. Chovat se pro psa uvěřitelně. Musím nejdříve přesvědčit sám sebe, že situaci zvládnu, že mám vše pevně v rukou. Pokud nebudu mít situaci pod kontrolou, pes to vycítí a bude z toho zoufalý.

Problém ale je i povinné nošení roušek. Máte zkušenost, že na ně psi reagují opravdu negativně a štěkají na lidi?

S rouškou na sebe nedůvěřivě koukáme i my sami, najednou je člověk člověku nebezpečný. Pes tento náš pocit vnímá, do určité míry tak programujeme svého psa na nežádoucí chování. Přijali jsme filozofii strachu a nechováme se přirozeně. Když pes potká člověka se zakrytou tváří, nevidí jeho mimiku, nevidí, jestli na něj zrovna v tu chvíli člověk „necení zuby“, neví, co od něj čekat. Navíc rouška významně zkresluje hlas. Pes může být zmatený a hlavně zpočátku může reagovat například i štěkáním. A to i tehdy, když v minulosti nic podobného nedělal.

Jak moc je tedy důležité na procházce zachovat klid?

Člověk by měl dělat vše přirozeně, suverénně a zároveň jakoby mimochodem. Měl by dát psovi jasně najevo – já to vedu, já se o tebe postarám. Předat mu tak svůj klid. Za běžných okolností by byl člověk s maskou přes obličej hrozba, byl by důvod se ho bát. Pes to cítí podobně a neumí vyhodnotit situaci, že teď je něco jinak. A od toho jsme tu my, abychom dokázali svého psa zklidnit a přesměrovat jeho pozornost na jiné věci.

Jak ale docílím, aby pes vycítil moje sebevědomí? Máte tohle prakticky vyzkoušené?

Důležité je chodit rovně, energicky a neploužit se. Už jenom obyčejnou rychlost chůze pes vnímá pozitivně. Bez ohledu na to, jak se cítíte, dokážete jít o něco rychleji. Udělejte to! Pes se chová jinak, než chci? Jednoduše přidám do kroku. Už jen tím upoutáme jeho pozornost a přesměrujeme ji jinam. Zároveň když rychle míjíme jiného člověka, pes nemá tolik času zkoumat, jestli je pro něj ten člověk ohrožením, nebo ne. A hlavně doporučuji procházky chápat pozitivně, protože se psem vyvenčím i sám sebe.

Karanténa samozřejmě ovlivňuje i naše soužití. Jak se nejlépe vyrovnat s tímto problémem a jak nejlépe zaměstnat psa při tomto nuceném omezení pohybu?

Obrovská výhoda je, když pes může běhat na zahradě. Pokud se ale nemůže unavit fyzicky, je potřeba unavit ho psychicky. Vezmeme třeba plastová víčka různých velikostí, pod každé víčko umístíme dobrotu a poschováváme je po bytě. Pes se zabaví hledáním. Psa pochválíme v okamžiku, kdy víčko najde a vymyslí, jak se k dobrotě pod ním dostat. Jakákoli práce s čichem totiž psa uklidňuje, ohromně ho baví a zároveň psychicky unaví.

Tato nezvyklá situace teď změnila naše životní tempo. Máme najednou více času na svou rodinu a samozřejmě také na psy. Je pro ně i toto velká změna? 

Že teď trávíme více času doma se svou rodinou, je velkou výhodou. Psi jsou tomu rádi, ale je důležité myslet na to, že karanténa jednou skončí. Neměli by si na naši přítomnost tolik navyknout, aby pak netrpěli zbytečným smutkem nebo až separační úzkostí. Důležité je pozornost dávkovat. Doporučuji psovi dopřát klid a nechat ho nějaký čas každý den ve vedlejší místnosti bez jakékoli pozornosti z naší strany, jako když jsme v práci. Cílem je udržet tedy i zdravý odstup.

www.skvelypes.cz