Země původu: Japonsko 

Klasifikace FCI: Skupina V.- Špicové a primitivní plemena 

Výška 

Psi: 38 – 41 cm 

Feny: 35 – 38 cm 

Historie v kostce 

Předkové dnešního shiby žili zejména ve střední části Japonska a sloužili jako malí psi k lovu ptáků a malých zvířat (název shiba inu můžeme volně přeložit jako malý pes z křovin nebo křovinatého lesa). Plemeno se z počátku víceméně utvářelo samo bez velkého zásahu člověka v neposlední řadě i proto, že nebyli další psy, se kterými by se shiba křížila. To platilo zhruba do začátku 19. století, poté v Japonsku nastal rozkvět kynologie. Po otevření hranic se do Japonska dostala epidemie psinky a velká populace shib zahynula (šlo o linie „san´tu shiba“ a „mino shiba“), problémem bylo také křížení s jinými plemeny, jejichž příliv zpřístupnění Japonska světu způsobil. Naštěstí zbylo dostatek psů z linie „shinsu shiba“, což stačilo k obnově plemene a čistokrevného chovu bez dalšího křížení. Roku 1937 byl shiba inu vyhlášen národním pokladem a o tři roky dříve byl také zhotoven oficiální standard. Z Japonska se shiba dostal do USA a až poté do dalších zemí. Dodnes je v Japonsku využíván jako lovecký pes. 

Povaha 

Plemeno shiba inu nebylo vyšlechtěno pro spolupráci s člověkem, a tak mezi jeho charakteristické povahové rysy patří zejména soběstačnost, odvaha a sebevědomí. Je čistotný a má výborný orientační smysl. Díky svéhlavost a čistotnosti je označován za psa s kočičí povahou. Není psem vhodným pro začátečníky, kteří si o tomto plemeni nic dopředu řádně nenastudují a nenavštíví alespoň pár chovatelských stanic. Nehodí se také pro netrpělivé a hrubé lidi, kteří postrádají zdravé sebevědomí. Ten, kdo chce sdílet svůj život se shibou totiž potřebuje hlavně nadhled, trpělivost, důslednost a také smysl pro humor. Takový člověk získá skvělého společníka. Nedůslednost a nervozitu si shiba vykládá jako slabost a takový člověk není hoden jeho respektu a spolupráci. Shiba inu jde vychovat, ale s výcvikem je to horší – shiba je zkrátka prospěchář, dělá si to po svém, neudělá to hned a někdy je třeba povel říct víc než jednou. Vše by mělo být hrou a shiba by měl z aktivity hlavně těžit pro sebe, protože nedostatečná motivace (proč by to měla dělat, když z toho nic mít nebude?) a navázání psa na sebe je cesta do pekel. Po důsledném tréninku ho lze naučit také pohyb v přírodě bez vodítka, ale je třeba k tomu nepřistupovat jako k samozřejmosti. Shiba je ideální parťák na výlety a dlouhé procházky, ale potěšíte ho také coursingem nebo agility. Důkladná socializace je však nutností. 

Srst a zbarvení 

Shiba inu se chová v těchto barvách: červená, černá se znaky, sezamová (směs červených, černých a bílých chlupů). Všechna zbarvení by měla mít tzv. urajiro, což je světlá srst na obličeji, krku až po spodní část trupu, tzv. kalhotkách a spodní části ocasu. Srst je rovná, tvrdá s hustou podsadou a během línání je třeba často kartáčovat. 

Zdraví 

Mezi velké přednosti plemene patří odolnost a pevné zdraví, které není zatížené geneticky přenosnými onemocněními, které by byli význačné pro plemeno. Shiba inu je pes, který se při správné péči dožívá vysokého věku.