Země původu: Rusko (konkrétně Sibiř) 

Klasifikace FCI 

Skupina 5: Špicové a primitivní plemena  

Sekce 1 – Severští saňoví psi 

Bez pracovní zkoušky. 

Výška 

Psi: ideálně 57 cm 

Feny: ideálně 53 cm 

Tolerance u obou jsou ±3 cm. 

Historie v kostce 

Psi odjakživa doprovázeli kočovníky a byli jejich neocenitelnými pomocníky. Jinak tomu nebylo ani u kmene Samojedů (Něnců), kteří chovali všestranné psy přizpůsobitelné drsnému klimatu Sibiře. Tito psi měli za úkol doprovázet lovce na lovu, chránit jejich obydlí, tahat saně a také je zahřívat v posteli. Svou domovinu první tři samojedi opustili roku 1889 poté, co je zoolog Ernesto Kilburn Scott (který žil několik měsíců s kmenem Samojedů) dovezl do Velké Británie, neboť ho tito robustní, odolní a dobrosrdeční psi velmi uchvátili. Šlo o krémově zbarvenou fenu a dva psy (hnědého a bílého). Právě tito psi byli zakladateli plemene samojed. Standard plemene byl sepsán roku 1909 a o čtyři roky později byl samojed uznán jako samostatné plemene. Vzestup plemene byl pozvolný, protože na popularitě získalo až po druhé světové válce. 

Povaha 

Povaha samojeda přátelská, mírumilovná a vyrovnaná. Díky tomu, že jeho předci žili v lidských obydlích, potřebuje přítomnost své rodiny, které je velmi oddaný. Potřebuje však dostatečně psychicky i fyzicky zaměstnat, jinak si zábavu k nelibosti svého majitele najde sám. Samojed nezkazí žádnou legraci a miluje hraní. Není však vhodný na hlídání. Na rozdíl od jiných severských psů má slabší lovecký pud, což může být výhodou zejména při toulkách přírodou. Pozor však na aktivitu za horkých dní; jeho hřejivá srst může rychle způsobit přehřátí. Samojeda díky jeho nekomplikované, extrovertní a nedominantní povaze zvládne i začátečník a je-li mu věnováno dostatek času, může být šťastný jako společník v rodině s dětmi.  

Srst a zbarvení 

Jediné povolené zbarvení je čistě bílé. Srst je hustá, odolná proti nepřízni počasí a je dobré ji alespoň jednou za týden řádně vykartáčovat.  

Zdraví 

Samojed patří mezi zdravá a odolná plemena. V chovu se hlídá dědičná hluchota a také zdraví kyčlí.  

Víte, že… 

Ve své výpravě na jižní pól roku 1911 měl Roald Amundsen právě samojedy.  Důležitou roli toto plemeno sehrálo i při dalších expedicích do polárních oblastí. Dnes už tolik samojedy jako saňové psy nevidíme, neboť je nahradila atletičtější a rychlejší plemena jako je například sibiřský husky, aljašský husky nebo grónský pes.