Země původu: Rusko 

Klasifikace FIFE: Skupina III – Krátkosrsté a somálské kočky 

Historie v kostce 

Ruská modrá kočka údajně pochází z přístavu Archangelsk a byla milovaným společníkem ruské šlechty. Než se však tak stalo, byla chovaná pro svou nádhernou srst jako kožešinové zvíře a o změnu “se postaral” až kocour Vasko, jež byl mazlíčkem vnuka Kateřiny Veliké, Mikuláše I. V roce 1860 se ruská modrá kočka dostala s anglickými námořníky do Anglie. Tam sice nemohla konkurovat podstatně oblíbenější britské kočce v modré barvě, ale i tak se do podvědomí veřejnosti dostala a našla svou základnu obdivovatelů. Po první světové válce byla populace plemene velmi minimální a hrozilo vyhynutí - záchranou bylo křížení s britskými krátkosrstými, siamskými a evropskými kočkami o které se zasadily chovatelé z Británie a Skandinávie.  

Povaha 

V rodinném kruhu je ruská modrá kočka milou a příjemně temperamentní společnicí. Ruská modrá kočka je známá jako „kočka jednoho pána“, protože si z rodiny nejvíce oblíbí jednoho člověka a tomu je pak oddaná a věrná. K cizím je odtažitá až plachá. Ruské modré nemají rády změny, a  samotu, proto v časově vytížené rodině ocení ocení společnost kočky. Tato kočka má ráda svůj klid a hodí se spíše do klidnějších domácností – přinést tuto kočku do hlučné domácnosti s malými dětmi není úplně to pravé ořechové.  

Péče o srst 

Krátká a hustá srst nevyžaduje mnoho péče, a proto ji stačí jednou za dva týdny dobře prokartáčovat. Předností této kočky je minimální línání. 

Zdraví 

Ruská modrá netrpí výraznými predispozicemi k dědičným onemocněním a těší se obecně dobrému zdraví až do vysokého věku. 

Víte, že… 

Ruská modrá se dělí na tři typy, které se od sebe mírně liší stavbou těla, postavením uší a lehce dokonce i povahou. Konkrétně hovoříme o americkém, (původním) sibiřském a anglickém, nejoblíbenějším, typu. Sibiřský s tmavší barvou a široce od sebe postavenýma ušima se neznámých lidí straní a je plachý, kdežto americký, nejelegantnější a orientálnější typ, je více otevřenější a přátelštější povahy. Anglický typ je o něco málo mohutnější a větší než skandinávský, má uši postavené blíže u sebe a povahou je zlatým středem mezi sibiřským a americkým typem.