Země původu: Německo 

Klasifikace FCI 

Skupina 2: Pinčové, knírači, molossové a švýcarští salašničtí psi  
Sekce 2 - Molossové  

S pracovní zkouškou. 

Výška 

Psi: 61 – 68 cm 

Feny: 56 – 63 cm 

Historie v kostce 

Předci rotvajlera doprovázeli Římské legionáře na cestách na trhy s dobytkem. Právě na těchto cestách se dostali tito psi do německého města Rottweil, které v té době bylo významným obchodním místem. Zde se rotvajler používal dále jako tzv. řeznický pes, který naháněl a poté doprovázel dobytek k řezníkovi. Na vývěsní ceduli se rotvajler po boku řezníka objevil již roku 1886. K této práci bylo třeba psů s pevnými nervy, kteří byli ovladatelní a silní. Psychicky i fyzicky slabí psi byli vyřazováni z chovu, proto si rotvajler dodnes zachoval svou skvělou povahu. Na konci 19. století už však pro tyto psy nebylo uplatnění a plemeno spělo ke svému zániku. Zůstalo málo reprezentativních zástupců, ale díky milovníkům plemene se ho podařilo obnovit. Roku 1907 vzniklo několik spolků, které měli zajistit stabilizaci a zachování plemene, nicméně dlouho se spolky nemohly shodnout na tom, jak by měl ideální rotvajler vypadat. Až v roce 1921 vznikl „Všeobecný klub chovatelů rotvajlerů“, který sdružil chovatele ze spolků a tyto spory pomohl rozseknout – pevně se stanovily zásady pro další chov a vývoj plemene. Mezi služební plemena byl oficiálně zařazen roku 1910. Druhá světová válka (jak už to u mnoho plemen bývá) rotvajlerovi uškodila. Počty psů se drasticky snižovaly a psi často zabavovaly německé úřady a posílaly je na frontu. Po válce opět hrozilo, že rotvajler zanikne, nicméně byl chov naštěstí opět stabilizován. Rotvajler byl poté velmi oblíbeným služebním plemenem. 

Povaha 

Rotvajler patří mezi velké a silné psy s poněkud pošramocenou pověstí. Svou sílu si tento pes uvědomuje a rozhodně mu nechybí sebevědomí. V případě ochrany svého pána, jeho rodiny nebo svěřeného majetku neváhá položit život. Není vhodný pro úplné začátečníky; rotvajlerovi je nutné stanovit hranice, které budou dodržovány. Zejména psi – samci bývají dominantnější a zkouší, co si mohou dovolit. Tehdy je obzvláště důležité vytrvat. Proto lidé, kteří chtějí rotvajlera, ale nevěří si tolik na silného psa, by si měli pořídit fenu a poté být v kontaktu s chovatelem a kvalitní psí školou – případně zvážit jiné plemeno. Důkladná socializace je nutná stejně jako důsledná, pevná, ale nikdy ne hrubá výchova. Jen tehdy se ukáže pravá tvář rotvajlera – loajální, velmi inteligentní a ochranářský pes s pevnými nervy, kterého nic nerozhodí. S dobře vychovaným rotvajlerem můžete bez obav kamkoliv a vždy budete vědět, že s sebou máte dokonalého ochránce se zlatým srdcem. Vyznačuje se výbornou cvičitelností a také absencí loveckého instinktu, což z něj činí skvělého společníka na procházky v přírodě. 

Srst a zbarvení 

Srst rotvajlera je krátká a hustá, stačí ji zhruba jednou za dva týdny prokartáčovat. Jediné povolené zbarvení rotvajlera je černé s hnědými znaky. Znaky by měli být syté a dobře ohraničené.  

Zdraví 

Vzhledem ke své velikosti je „rotvík“ náchylný na onemocnění pohybového aparátu (zejména dysplazii loketního a kolenního kloubu) a torzi žaludku. Dále se poměrně často může vyskytovat von Willebrandova nemoc, což je dědičná porucha srážlivosti krve a ektropium (stav, kdy okraj víčka nepřiléhá).