Začínáme od štěněte

Proutek je třeba ohýbat, dokud je mladý. To jsme velmi často slyšeli, jako děti. Pravda je, že pokud vyrůstáme s nějakými pravidly, snadno je pak přijímáme za své. U psů to platí také. Už od štěněte nastavte základní pravidla vašeho soužití a na těch trvejte. Pokud si například nepřejete, aby pes loudil u stolu, pošlete jej po dobu vašeho jídla na místo a chtějte po něm, aby tam také zůstal. Jednou bude váš pes velký a pak jej budete těžko učit, že z ničeho nic vaše německá doga nesmí skákat předními tlapami na stůl.

Psí smečka

Pes je šelma, která žije ve smečkách. V každé smečce panuje určitá hierarchie. Celé smečce velí alfa, která má naprostou autoritu. V našem případě musí být alfou vždy člověk. Vyberte jednoho z rodiny, kdo bude především psa vychovávat. Většinou to bývá ten, kdo psa venčí a krmí. Pokud venčí děti, nechte postavení alfy na některém z rodičů, kteří si přeci jen s výchovou poradí lépe.

Na psa nevolejte dva naráz. Nikdy mu také nedávejte povel zároveň. Pes tak neví, koho má poslechnout. Také je důležité dodržet pravidlo, že vždy rozhodujete vy, nikoliv pes. V opačném případě může dojít ke ztrátě vašeho postavení, které si pak musíte vydobýt zpět.  Ne každý bohužel ale ví jak, a většina psích majitelů nad tím mávne rukou. Pes ovšem potřebuje mantinely. Trváním na dodržování pravidel mu nic neupíráte, naopak dáváte jeho životu řád a pocit jistoty.

Nepodceňujte krmení

Krmení – tak jednoduchý proces. Dáte psovi granule do misky, tu položíte na zem a pes je za vrtění ocásku sežere. Ale ouha. On si k nim jen čichnul a podíval se na vás s dotazem očích „nic lepšího tam nemáš?“

Záleží jen na vás, jak bude probíhat krmení po zbytek jeho psího života. Krmivo vybírejte pečlivě a dobře si rozmyslete, zda budete krmit konzervou, barfem či granulemi. Důležitý je také výběr značky. Při rozhodování je tvrdost skutečně na místě, jinak se můžete dostat do velkých problémů. Odmítání krmiva bývá častý problém především u malých plemen, která těží ze své roztomilosti. I malý pes je ovšem pes.

Správný postup krmení psa

1. Dejte mu najevo, že je čas krmení. Vyndejte prázdnou misku ze skříně. Tím psa natěšíte, že dostane něco dobrého.
2. Granule do misky nesypte na zemi, ale nahoře na stole, aby viděl přípravu krmení a zároveň se k nim nemohl hned dostat.
3. Následně si před psa stoupněte s plnou miskou v rukou a dejte povel „sedni!“ Nechte ho povel splnit a chvilku počkejte. Prodloužíte tím proces očekávání a víc ho na krmivo natěšíte.
4. Poté položte misku s krmivem před psa. Buď začne jíst, nebo krmivo odmítne.
5. Pokud si nebude granulí všímat, po 20 minutách misku s granulemi seberte a nechte pouze misku s vodou, kterou má mít stále k dispozici.
6. Další krmení bude následovat až v době, kdy by následovalo za obvyklých okolností. Dobu nezkracujte, dodržujte ji tak, jak jste ji jednou nastavili.

 Důležité je si uvědomit, že pokud pes nemá zdravotní komplikace (například cukrovku) je tvrdost opravdu na místě. Zvířata všeobecně mají poměrně silný pud sebezáchovy, a pokud mají příležitost se najíst, hlady neumřou. V zoologických zahradách se dokonce dodržuje každý týden jednodenní půst u všech masožravců s výjimkou mláďat, březích a kojících samic. Pokud bude mít skutečně hlad a bude vědět, že nedostane místo oběda hromadu pamlsků, oběd sežere.  Pokud se ovšem rozhodnete psa „vydusit“ buďte důslední a nedávejte mu během půstu, který si sám zvolil odmítáním krmiva žádné pamlsky a v žádném případě nic od stolu. Nejčastější pokusy o psí sabotáže probíhají v období puberty a odmítání krmiva bývá jedním z nejčastějších problémů.

Pes při venčení tahá

Tahání můžeme ovlivnit my sami. Stačí, když místo oblíbených samonavíjecích vodítek budeme používat během učení chůze spíše klasická vodítka. Proč? Systém samonavíjecích vodítek totiž udržuje lanko nebo pásek ve stále napnuté poloze. Pes tedy stále cítí tlak na krk a nepozná tak, kdy jde správně a kdy špatně. Klasické vodítko je také pevnější, takže při zatáhnutí zpět a povelu „k noze“ je povel jasný a pes tak ví, že dělá něco špatně.

Při výchově psa také nedoporučujeme postroj. Ten totiž rozkládá tažnou váhu na hrudník psa a tak mu dovolí se lépe zapřít. Ať už táhne zmiňované saně či svého pána, má svůj úkol mnohem snadnější. Pokud nechcete za svým psem vlát, mějte ho raději na obojku.

 Bát se nemusíte ani stahovacích obojků.  Některé cvičáky stahovací obojky přímo vyžadují. Pokud máte opravdového tahouna, který se škrtí a mívá pěnu u tlamy, můžete použít polostahovací obojky, které nestáhnou úplně. Nebo sáhněte po kožených či látkových stahovacích obojcích, které jsou ke krku psa mírnější než klasický řetízek.

Pes odmítá přiběhnout na zavolání

Přiběhnout na zavolání by měl umět každý pes. Především kvůli jeho vlastnímu bezpečí. Může mu to zachránit život před jedoucím autem, agresivním psem nebo jakýmkoliv dalším nebezpečím.

Naučte ho poslechnout na povel „ke mně“. Při učení platí stejná pravidla jako u jiných povelů. Pokud pes povel provede správně, nezapomínejte ocenit. Ať už pohlazením či pamlskem. Pokud pes uteče a na vaše zavolání se vrátí, raději jej netrestejte. Mohl by se příště trestu bát a raději se nevracet vůbec. Neposlechnul vás sice hned, ale přeci jen vás poslechl.

Kdo si hraje, nezlobí

Když si štěně zvyká na samotu, počítejte s tím, že si může vzít na paškál například rohy zdí nebo nábytku. Zabavte štěně jeho vlastními psími hračkami. Některé hračky můžete naplnit oblíbenými pamlsky. Hračka by měla být co nejzajímavější a pokud možno vydávat zvuk. Pes bude mít pocit, že ji může lovit. Žádná hračka nevydrží věčně a brzy může skončit rozcupovaná.

Pokud si však s hračkou splete vaše nové lodičky nebo ovladač od televize, měli byste pejska usměrnit. Dejte mu dostatečně najevo, s čím si hrát může a s čím rozhodně ne. Při výběru dbejte na to, aby nedošlo k vylámání zubů ještě před přezubením. Pro mladá štěňata raději volte hračky měkčí a pokuste se to do nezubení vydržet.

Tresty

V případě trestů si dávejte opravdu pozor. Psa trestejte správným způsobem a ve správnou chvíli. V opačném případě by pes mohl být zmatený. Chyba se tak může brzy opakovat. Jak tedy psa správně potrestat?

K trestu musí dojít bezprostředně po prohřešku, jinak si jej nemusí spojit s tím, co udělal špatně. Takový trest by byl zbytečný a k ničemu, pouze by se vás mohl pes začít bát. Psa nikdy nebijte vodítkem. Pokud vezmete do ruky vodítko, má to být signál k tomu, že jdete ven a nikoliv, že udělal něco špatně. U menších plemen, kdy se bojíte plácnout, se velmi osvědčily noviny, nebo časopis. Papír je lehký, takže psovi neublížíte.

Každý fyzický trest by měl doprovázet i povel pronesený pevným klidným hlasem, například klasické „fuj!“ Hlas není třeba příliš zvedat, jelikož psi slyší mnohem lépe než my. Jsou však citliví na tón, který by v tu chvíli měl být hlubší a pevný. Také pohled do očí by měl být neústupný. V tuto chvíli vy jste ta alfa, která vymezuje členu smečky jeho místo. Na všechna plemena je dobře aplikovatelné vzetí za kůži za krkem (psi jej znají už od svých matek) a takzvané „vycukání“.

V žádném případě psa netrestejte tím, že by nedostal nažrat (nebude chápat, proč má mít hlad), nebo zavřením za dveře, případně v místnosti, kde by měl být sám. Tyto tresty nepatří mezi vhodné v případě společenského zvířete.  

Výcvik psa u profesionálů

Základní poslušnost a lovecký výcvik

Pokud si nejste s výchovou jistí, můžete se obrátit na profesionály, kteří vás naučí, jak svého psa cvičit. Typů výcviků je více. Ten základní se jmenuje „základní poslušnost“. Tam vás naučí jak psa zvládat, jaké dávat povely, aby vás dobře chápal a co má během nich správně dělat. Vlastně je to takové učení komunikace se psem. Kromě tohoto můžete chodit také například na „lovecký výcvik“, kde se učíte například stopy, šoulačku, nebo odložení.

Psí agility

Pro malá aktivní plemena jsou skvělou volbou agility, při kterých pes v co nejkratším časovém úseku zdolává různé překážky. Dog dancing je zábavná forma učení různých kousků na hudbu a těší se obrovskému zájmu po celém světě.

Obrany

Můžete také chodit na tzv. „Obrany“, kde se naučíte zvládat agresivitu psa a oba si procvičíte jak se chovat v krizových situacích. Zde je třeba zdůraznit, že obrany nepodporují jeho agresivitu. Tímto výcvikem prochází kromě jiných také policejní služební psi. Výcvik pomáhá vybít energii, prohlubuje poslušnost psa a je pro oba skvělou zábavou. Čím více budete trénovat jak se zachovat v krizové situaci, tím lépe budete připravení a tím spíš vás pes poslechne.

Výcvikové prvky

Učit můžete na různé druhy povelů. Kromě klasického hlasového projevu můžete využít píšťalky nebo oblíbené psí klikery. Každý správně provedený povel při tom oceňte pohlazením či poplácáním a pamlskem. Hlas má největší variabilitu, protože jeho tón pes velice ostře vnímá. Učení na píšťalku má výhodu v tom, že se tolik nenamáháte a zvuk se nese na delší vzdálenost. Musíte si ale jednotlivé povely píšťalkou zapamatovat a dodržovat je.

Elektrický obojek by měl být až tou poslední možností, kdy je psí instinkt tak silný, že nic jiného nepomáhá. Například při utíkání za zvěří nebo jiným psem. I používání těchto obojků má ovšem svá pravidla, která je nutné dodržovat.

Starého psa novým kouskům nenaučíš?

Pes z útulku bývá ve většině případů již dospělý. Pokud ho předchozí majitel správně nevychoval, je převýchova obtížná, ne však nemožná. Pokud se pes chová agresivně, vyhledejte pomoc odborníka a řiďte se jeho radami. V žádném případě nesmí pes ohrozit žádného člena rodiny – tedy své vlastní smečky. V přírodě by byl z takové smečky pravděpodobně vykázán.