Země původu: Velká Británie/USA 

Klasifikace FIFE: Skupina IV - Siamské a orientální kočky  

Historie v kostce 

Původ sdílí orientálka se siamskou kočkou, ze které byla vyšlechtěna. Orientální kočky (tj. "barevné" siamky) se poprvé objevily v 50. letech 20. století v Británii. Většina barevných variant orientálních koček má však svůj původ v USA.  

Povaha 

Stejně jako siamské kočky se orientální kočky vyznačují oddaností vůči jednou člověku v rodině. Jsou mazlivé, hravé a dokáží se naučit i nějaké triky. Jsou také velmi hlučné, zejména chtějí-li něčeho dosáhnout. V rodinném kruhu jsou přátelské a vyžadují mnoho pozornosti, vůči návštěvám bývají extrovertní a zvědavé. Orientální kočka je velmi aktivní a temperamentní; podle toho by měl být také zařízen byt – členité škrabadlo a další kočičí nábytek je nutností. Není vázaná na domov, ale na člověka, takže jí nedělá problém cestování nebo procházky na postroji. Orientální kočky jsou zkrátka osobnosti. Ideální je mít kočky dvě, aby se v nepřítomnosti člověka jedna necítila osaměle. 

Péče o srst 

Orientálka se chová jak v krátké, tak ve dlouhé srsti, která není složitá na údržbu – krátkou srst stačí jednou kartáčovat jednou za čas, dlouhosrstou variantu alespoň jednou za dva týdny.  

Zdraví 

Toto plemeno se potýká hlavně s očními onemocněními a potravinovými alergiemi. Jinak jde o relativně zdravou kočku.  

Víte, že… 

Orientální kočky jsou jednobarevné (nejčastěji havanové, modré, černé, lila či krémové), s kresbou (tečkované nebo s habešskou kresbou) nebo bikolor (dvoubarevné s bílou). Na rozdíl od siamských koček, které mají oči modré, mají orientální kočky oči zelené.