Země původu: Německo 

Klasifikace FCI 

Skupina 2: Pinčové a knírači, molosové, švýcarští salašničtí psi  

Sekce 2 – Molossové (dogovití psi) 

Bez zkoušky z výkonu. 

Výška 

Psi: 80 – 90 cm 

Feny: 72 – 84 cm 

Historie v kostce 

Záznamy ze 16. století hovoří o elegantních, velkých psech dogovitého typu, kteří se dostali do Německa z Britských ostrovů. Vzhled těchto psů sice nebyl vůbec jednotný, ale němečtí šlechtilé se pustili do cíleného chovu tzv. ulmské dogy. Tato doga byla oblíbeným psem v německých knížectvích, kde se podle využití rozdělila na lovecké, hlídací a společenské psi. Tehdy byl chov těchto psů pouze výsadou šlechty. Předchůdci německé dogy byli tzv. býkohryzové (psi typu mastifa) a poté se do chovu přidali také chrti kvůli eleganci a zlehčení plemene. Od 19. století chov dog začal pronikat už i mimo šlechtu, mezi méně privilegované a s příchodem střelných zbraní už pro dogy, jakožto lovecké psy, nebylo využití. S německou dogou se pojí jméno Otty von Bismarcka, což byl říšský kancléř, jehož vášní byl právě chov těchto ušlechtilých psů. V Berlíně roku 1880 bylo plemeno sjednoceno a vytvořil se plemenný standard a roku 1888 byl jako první kynologický klub v Německu založen právě „Deutsche Doggenclub“.  

Povaha 

O německých dogách se mluví jako o „něžných obrech“, protože vzhledem ke své obří velikosti, která budí respekt, mají citlivou, přátelskou, jemnou a velmi oddanou povahu. Milují společnost a potřebují cítit blízkost a lásku své rodiny. Z německé dogy by měl vyzařovat klid a rozvážnost; pokud je správně vedena, je to vyrovnaný společník, kterého můžete vzít kamkoliv. Je však důležité mít takto velkého psa (který občas může mít vlastní hlavu) pod kontrolou, protože ačkoliv se to nemusí zdát, i pes s takovou povahou se v nezkušených rukách může lehce proměnit ve velký problém. Výchova musí být v pozitivním duchu, bez nátlaku a hrubosti, ale stále přitom důsledná. Nepatří mezi vyloženě hlídací psi, ale pokud je třeba, zvládne hlídat a případně adekvátně zasáhnout. Vzhledem ke své velikosti není vhodná pro chov v malém bytě, ale jistě to také není pes pro celoroční pobyt venku – právě kvůli silné vazbě na lidi.  

Srst a zbarvení 

Srst německé dogy je hustá, hladká a přiléhavá, tudíž nevyžaduje extra péči a postačí ji jednou za čas vykartáčovat. Mezi povolená zbarvení patří žlutá, černá, modrá (obě také s bílými znaky), černá plášťová, harlekýn (černé skvrny na bílém podkladu), žíhaná (vždy s černou maskou). Nežádoucím zbarvením je tzv. šedý tygr, kdy je základní, podkladová barva šedá s černými skvrnami. Takto zbarvení psi však nejsou na výstavách diskvalifikováni. 

Zdraví 

Nejčastější zdravotní potíže plemene jsou dysplazie kyčlí, degenerativní změny kloubů, torze žaludku, a onemocnění srdce (konkrétně dilatační kardiomyopatie). Dále není ojedinělá rakovina kostí nebo neurogenní dermatitida. Během rychlého růstu se také často setkáváme s vývojovými poruchami.  

Víte, že… 

Americký a britský Kennel Club uznává německou dogu pod názvem „Great Dane“, což je v překladu dánská doga. Toto pojmenování je však nesprávné, neboť dánská doga, jakožto samostatné plemeno, existuje a říká se jí také „broholmer“. Oproti německé doze jde o psa více v typu mastifa, který postrádá typickou eleganci německé doze vlastní.