Země původu: Velká Británie 

Klasifikace FCI 

Skupina 3: Teriéři  

Sekce 4 – Společenští teriéři 

Bez pracovní zkoušky. 

Hmotnost 

Maximálně 3,2 kg.  

Historie v kostce 

Poprvé se jorkšírský teriér, respektive jeho předkové, objevil za průmyslové revoluce v polovině 19. století v hrabstvích Yorkshire a Lancashire. Do Anglie přišlo mnoho Skotů (hlavně tkalců), kteří s sebou přivezli své malé psy, kteří jim sloužili k lovu hlodavců v jejich skromných domovech. Tito psi byli dokonce schopni ulovit i králíka. Vzhledem k tomu, že předek jorkšíra byl psem chudých lidí, můžeme se dnes jen domnívat, jaká plemena se na jeho vzniku podílela, protože tito lidé nevedly žádné záznamy a psy měli čistě pro lov škodné. Je však možné, že do vývoje plemene zasáhl, Skajteriér, maltézáček nebo již vyhynulý Black and Tan terrier. V lovu nejúspěšnější psi byli Skoty zařazovaní do dalšího chovu a vystavování na výstavách. Časem se také změnila velikost psů (na menší velikost) a struktura srsti těchto malých teriérů na delší a jemnější. To už zaujalo urozené dámy a jorkšíři zaujaly pozici společenských psů. Péči o jejich srst byla věnována velká pozornost (až zbytečně moc, byly to takové živé panenky) a tito malí psíci měli značná privilegia. Roku 1886 bylo plemeno pojmenované jorkšírský teriér, nicméně tehdy nemělo ještě ustálený vzhled – bylo třeba odstranit z chovu kudrnatění srsti a o něco zvětšit velikost. Mezi nejvýznamnějšího jorkšíra a dá se říct „otce“ plemene patří pes Ben Huddersfield, který bodoval jak po pracovní, tak po výstavní stránce. U nás se první jorkšírský teriér objevil roku 1966. 

Povaha 

Jde o učenlivé, do všeho nadšené a věrné plemeno, které miluje blízkost svých lidí. Mnoho majitelů jorkšíra bohužel zapomíná na původní využití a příslušnost k teriérům, takže se objevují psy se sklony k agresivitě a labilitě. Jorkšírský teriér je aktivní pes, jehož vášeň pro lov stále přetrvává a potřebuje smysluplnou činnost a pohyb, ne krátkou procházku kolem bloku a vyvalování se na pohovce. Jorkšír ocení zaměstnání psychické i fyzické, baví ho i sport (např. agility). Často a rád štěká, proto je třeba od mala toto chování korigovat. Jorkšír je extrovertní pes, který však, není-li dobře socializovaný, může vůči cizím (zejména větším) psům projevovat agresivitu, k cizím lidem se dobře vedený jedinec chová odtažitě až nevšímavě. Jako pravý teriér bývá paličatý, ale je pracovitý. Výchova musí být důsledná, jinak snadno i takto malý pejsek dokáže přerůst přes hlavu a stane se pánem domácnosti. Právě kvůli majitelům (a nutno dodat také množírnám) má jorkšír zbytečně tolik pošramocenou pověst.  

Srst a zbarvení 

Srst jorkšíra nemá podsadu a nelíná. Pokud o ní není pravidelně pečováno (nejdéle každý druhý den je třeba ji pročesat), má sklony k plstnatění. Je také třeba používat kvalitní kosmetiku určenou pro tento typ srsti, protože usnadní následnou péči. Nejčastěji (nejde-li o výstavní jedince) vídáme jorkšíry s kratším střihem, který je pohodlný na péči. Dlouhá, jemná srst je na údržbu náročná. Povolená je tmavě ocelově modrá (ne však stříbřitě modrá), která dosahuje od týlního hrbolu ke kořeni ocasu a nemá být smíchaná se žlutými ani tmavými chlupy). Srst na hrudi je hnědá až zlatavě hnědá (tříslová). Veškerá tříslová srst je tmavší u kořínků než uprostřed a nejsvětlejší je na konci.  

Zdraví 

Jako u většiny malých plemen je i jorkšír náchylný na luxaci pately a problémy se zuby, dále jsou poměrně rozšířené choroby očí a kůže. Je důležité jorky nepřekrmovat a udržovat je fit, protože hrozí nejen zdravotní rizika spojená s nadváhou, ale také kolaps průdušnice.