Země původu  

Německo 

Klasifikace FCI 

Skupina 4: Jezevčíci 

Se zkouškou z výkonu. 

Výška 

U jezevčíků se nestanovuje kohoutková výška, ale obvod hrudníku. 

Standardní: Psi 37 – 47 cm;  feny 35 – 45 cm (hmotnost 8 – 9 kg) 

Trpasličí: Psi 32 – 37 cm; feny 30 – 35 cm 

Králičí: Psi 27 – 32 cm; feny 25 – 30 cm (trpasličí i králičí jezevčíci mají hmotnost do 5 kg)

Historie v kostce 

Krátkonozí psi s dlouhým hřbetem byli známí již ve starověkém Egyptě, nicméně s určitostí můžeme říct, že kořeny jezevčíka jako takového sahají do středověkého Německa, kdy byli z brakýřů vyšlechtění nízkonozí psi (podobní dnešnímu standardnímu jezevčíkovi s hladkou srstí) pro práci pod zemí – právě až z těchto psů byl postupně šlechtěn jezevčík. Po křížení s tzv. plemeny španělů vznikla dlouhosrstá a drsnosrstá varianta a plemeno celkově se stalo elegantnějším. Velkou slávu jezevčíci zažívali počátkem 19. století, ale od roku 1850 oblíbenost strmě klesala a až s prvním oficiálním standardem, který byl sepsán roku 1879 se jejich popularita, která jim vydřela dodnes, začala vracet. Mezi známé milovníky tohoto plemene patřil třeba Pablo Picasso, George Orwell nebo Andy Warhol. Dnes je jezevčík univerzální lovecký pes, který zvládne pracovat jak v noře, tak mimo ni, ale především je oblíbeným společníkem. U nás byl již roku 1937 založen „Klub pěstitelů jezevčíků“ 

Povaha 

Chytrý, sebevědomý, tvrdohlavý a přátelský – to jsou ve stručnosti hlavní povahové vlastnosti této psí osobnosti. Jezevčík potřebuje důslednou a jasnou výchovu s důkladnou socializací. Často se uvádí, že jezevčíci mají sklon k agresivitě, takže důslednost a nerozmazlování při výchově je opravdu na místě.  Dobře vedený jezevčík je skvělým společníkem, kterého můžete vzít kamkoliv. Svému pánovi je věrný, a i když se to nemusí zdát, je výborným hlídačem, kterému nic neunikne. I když se nám často jezevčík vybaví jako „ten pejsek, kterého měla babička na dvorku, když jsme byli děti“, je to pes, který potřebuje poměrně dost pohybu – vypuštění na zahradu nebo krátká procházka kolem bloku mu nestačí. Jezevčík má, zejména u lidí, kteří ho nikdy nevlastnili nebo ho nedokázali dobře vychovat, pověst špatně vychovatelného psa, což je škoda, protože i přes značnou míru paličatosti je to pes učenlivý a lze ho při správném vedení k práci dobře namotivovat. Této „fámě“ také nahrává fakt, že jezevčíci jsou mistry ve čtení svých páníčků, a proto každou nedůslednost využijí ve svůj prospěch a rádi si také dělají věci po svém, když mají pocit, že to páníček nezvládá. Jezevčíci rádi hrabou, proto je třeba mít dobře zabezpečenou zahradu, jinak se rád potuluje po okolí.  

Srst a zbarvení 

Hladkosrstý: srst je krátká, přiléhající a hustá. Na omak jsou chlupy tvrdé. K péči postačí jednou za čas přejet například gumovým kartáčem.

Hrubosrstý: Srst je hrubá, hustá na omak drsnější. Na tlamě vytváří srst charakteristický vous. Srst je třeba pravidelně trimovat.  

Dlouhosrstý: středně dlouhá, hustá a přiléhající srst, která je delší na krku, hrudníku, předních nohách, zadní straně stehen a na ocasu, kde vytváří tzv. praporec. Srst je třeba pravidelně každý týden pročesat.  

Jezevčíci mají povolené tyto barvy: červená (také s příměsí černých chlupů), černá s pálením, tmavě hnědý a světlý divočák (u drsnosrstých psů), hnědé s pálením a merle (pouze u dlouhosrstých a krátkosrstých). Ačkoliv je žádané smetanové zbarvení, nejde o povolenou barvu.  

Zdraví 

Kvůli atypické stavbě těla (dlouhý hřbet a krátké nohy) trpí jezevčík zejména na výhřezy plotének, které jsou velmi bolestivé a končí často ochrnutím. Dalším onemocněním, která často jezevčíky potkává je achondroplazie, což je dědičné onemocnění související s poruchou vývoje chrupavky. Je třeba, aby se jezevčík nepohyboval na hladkém a kluzkém povrchu, nechodil po schodech, neskákal např. z nábytku a měl pravidelné, přiměřené množství pohybu, které je důležité pro správné osvalení zad. Je nutné také jezevčíka nepřekrmovat, aby netrpěl obezitou. Obecně však toto plemeno patří mezi plemena celkem dlouhověká (průměrně 12 až 16 let).