Úprava zobáku a drápků želv
5 min. čtení
Váš košík je prázdný
Nevíte si rady s výběrem? Poradíme vám
Želva stepní nebo čtyřprstá je jedna z nejoblíbenějších suchozemských želv u nás. V přírodě ji nejčastěji najdeme v oblasti stepí od Kazachstánu až po Írán, je tedy zvyklá na extrémní teploty od -40 do 40°C. Pokud se i vy chystáte si želvu pořídit, přečtěte si tento článek, ať víte, co vás čeká.
Aby ve svém přirozeném prostředí želva stepní dokázala přežít i extrémně vysoké či nízké teploty, hloubí si nory, kam se schovává. Je to nejodolnější želva na světě, která je ve volné přírodě aktivní zhruba od března do října po zbytek roku vyžaduje odpočinek. V domácím chovu může být aktivní celoročně, pokud jí neposkytneme zimní spánek (ale v tom případě je potřeba počítat s tím, že želvě zkracujeme život) Jsou to samotářská zvířata, proto doporučujeme chov pouze jednoho jedince. Samci bývají vůči sobě agresivní.
Jak už její název napovídá, od ostatních suchozemských želv se liší hlavně počtem prstů, ale také má plošší, širší a světlejší krunýř. Samičky dorůstají do velikosti 18–23 cm, samci bývají až o 1/3 menší. Stejně jako ostatní želvy, i želvu stepní je třeba pořizovat s rozumem. V zajetí se dožívá 40 - 80 let. Není to tedy mazlíček na chvíli. Kvůli náročnost chovu a znalosti nedoporučujeme chov želvy stepní úplným začátečníkům.
Želva stepní se nehodí do bytu, protože na její chov budete potřebovat zahradu nebo prostorný balkón. Pokud ale na chovu v bytě trváte, pořiďte prostorné terárium či želví stůl. V něm nesmí chybět misky na krmivo a vodu (mělká; aby se zabránilo utonutí želvy), vhodný substrát (písek smíchaný s rašelinou a piniovou kůrou) a úkryt. Je možné přidat také větší ploché kameny (zajištěné tak, aby zvíře nemohli zranit nebo usmrtit). Můžeme umístit také vhodné živé, nejedovaté rostliny, které může želva zkonzumovat (např. netřesk či jitrocel). Pomocí vlastní fantazie tak můžete vytvořit želvě vlastní zahrádku.
Jelikož želvy jako studenokrevní plazi neumí samy regulovat svou teplotu, jsou závislé na té okolní. Ta by se přes den měla pohybovat okolo 25 °C. Docílit jí můžete pomocí topné žárovky.
Od dubna do října můžeme želvu stepní chovat venku bez větších problémů. Nejvhodnější je chov ve skleníku spojeným s výběhem. Jakmile začnou být venkovní teploty nižší, želvu bude třeba začít připravovat na zazimování. Pokud želvu nezazimujeme, bude dlouhodobě stagnovat a nahrazovat zimní odpočinek i v létě.
Ve venkovním výběhu nesmí chybět vzdušný úkryt, kam se želva může schovat před přímým sluníčkem. Pokud budete želvu nechávat venku i přes zimu, budete do úkrytu muset pořídit i topení. Potřebuje totiž konstantní teplotu 2–4 °C, ideálním místem k přezimování je tedy sklep.
Vzhledem k tomu, že se v přirozeném prostředí želvy stepní zahrabávají, dbejte na to, abyste výběh dostatečně zajistili proti podhrabávání, šplhání a predátorům. Pomůže vám k tomu hluboko do země zapuštěný plot.
Strava želvy stepní by měla být založená na lučních travinách. Nejlépe je krmit celými pampeliškami, jitrocelem, žebříčkem, jetelem atd. V zimním období je vhodná čekanka, rukola, polníček či čínské zelí. Jako doplněk nabídneme strouhanou sépiovou kost (kvůli vápníku).Občas jako pochutinu můžete nabídnout kousek jablka, hrušky či jahody, ale určitě to s ovocem nepřehánějte. V přirozeném prostředí želva shání potravu těžko a klidně hladoví po několik dní, proto ji rozhodně nepřekrmujte – mohla by ztloustnout, což jí může způsobit těžké zdravotní problémy. Nikdy nekrmte salátem, je pro želvy nebezpečný.