Suchozemské želvy patří mezi oblíbené domácí mazlíčky. Péče o ně není vůbec těžká. Postarat se o želvu zvládnou i děti. Stačí jim vysvětlit, jak na to. Seznámíme se s nejméně náročným a nejčastěji doma chovaným druhem u nás. Představujeme želvu zelenavou (testudo hermanni).

Starší než dinosauři

Předci dnešních želv osídlili zemi před více než 180 miliony lety. Tehdy na naší planetě nežili ani savci, ani ptáci, dokonce ani dinosauři. Dožívají se 60 až 80 let a obývají především oblast jižní a západní Evropy. Pohlaví jednoduše rozeznáme – samice dorůstá větších rozměrů než samec (zhruba o 1 třetinu) a má kratší ocásek. Při pohledu shora je krunýř u samců vzadu výrazně širší.

Jak by suchozemská želva měla bydlet

Želvě zelenavé ideálně postavíme zabezpečenou ohrádku, kterou zasadíme přibližně 5 cm do země. Zde může strávit jaro i léto. Želvy zelenavé se nepodhrabávají. Nemusíme se tedy bát, že by z ohrádky unikla. Chybět nesmí úkryt, kam se schová do stínu. Převážná část výběhu však umístěte na místo, kde přes den nejvíce svítí slunce. Samozřejmostí je miska na vodu a na krmivo.

Želva dobře prospívá i v teráriu. Vhodná velikost pro dospělou želvu je 90x45x45 cm. Zde už však jako náhradu slunce potřebujeme osvětlení:

• 1 výhřevný zdroj
• zdroj UVB
•  a zářivku.

Výkon volíme dle velikosti terária. Denním světlem svítíme minimálně 10 hodin denně v závislosti na ročním období. Výhřevnou žárovku zapínáme na kratší dobu, postačí např. od 8 do 15.hodin. Na noc světla a zdroj tepla samozřejmě vypneme. Terárium zastíníme ze tří stran, aby želva neviděla ven. Použít můžeme 3D pozadí nebo klasickou tapetu dle našeho vkusu.

Mezi další vybavení terária patří úkryt, např. z kůry. Želvička ocení také jako odpočívadlo ploché kameny nebo široké kořeny, o které si bude brousit drápky. Pozor! Neskládáme je na sebe ani pod výhřevný zdroj. V případě pádu by mohly zvíře poranit a u převrácené želvy hrozí přehřátí a udušení. Můžeme instalovat také rostliny. V případě umělých dbáme na to, aby byly natolik pevné, aby je zvíře neokousalo a u živých rostlin zase na to, aby nebyly jedovaté! Dále mělké misky na vodu a krmivo a vhodný substrát, např. rašelinu, která lze smíchat s pískem v poměru 1:4 ve prospěch písku, nebo lignocel smíchaný s pískem (stejně jako u rašeliny). Terárium rosíme alespoň dvakrát denně.

Čím želvu krmit?

Želva zelenavá je býložravec. Její jídelníček tvoří především luční rostliny, květy a listy keřů. V přírodě však nepohrdne hmyzem nebo šneky a slimáky, v domácích podmínkách však nedoporučujeme živočišnou složku podávat.

K vhodné zelené potravě patří například pampeliška, listy jahodníku, sedmikráska, čínské zelí, čekanka, rukola, jetel, polníček a mrkev. Ovoce dáváme jen občas jako pamlsek kvůli vyššímu obsahu cukru. Vhodný je meloun, borůvky a jablka. Jako zpestření ocení květy lučních rostlin, přidávat můžeme také jemnější seno. Granulemi pro suchozemské želvy můžeme přikrmovat jednou za čas, nicméně pro želvu je nejvhodnější její přirozená potrava.

Želvu nekrmíme lidskými pokrmy!

Potravu chudší na obsah vápníku a fosforu, vždy posypeme drcenou sépiovou kostí nebo mletým vápníkem (např. celer, čekanka, polníček, hruška, jablko) jako prevenci měknutí krunýře. V letním období posypáváme krmení několikrát týdně, u mláďat a v zimě denně. Správný obsah vápníku má květ i list pampelišky, jitrocel, jetel, plod i list maliny, ostružiny a kapusta kadeřavá.

Pokud možno, upravujeme a krájíme želvám potravu co nejméně. Neustále jim dorůstá zobák a potřebují si ho obrušovat. Doporučujeme podávat dužinaté části listů, které se k tomuto účelu skvěle hodí.

Zimování

Zimování není nezbytně nutné, ale je vhodné ho nahradit odpočinkem. Nezimujeme mláďata, nemocné želvy nebo želvy, které máme krátce a neznáme u nich předešlé chovné podmínky.

Přibližně od listopadu můžeme želvu připravit na zimní spánek. Zkracujeme dobu svícení, snižujeme množství potravy. Želva začátkem prosince upadne do zimního spánku a v březnu ji můžeme opět začít “probouzet“, tj. svítíme postupně na normální, letní režim a postupně přidáváme krmivo.

V případě, že se rozhodneme želvu nezimovat, je vhodné ji dopřát na 2 až 4 týdny klidový režim. Pod tímto pojmem si představíme období, kdy želvě vypneme světelné a tepelné zdroje, nepodáváme ani potravu.

Pár užitečných rad k chovu

• V teráriu nepoužíváme topné kameny, mohly by želvě ublížit.
• Želvu alespoň 1x týdně koupeme v mělké vodě. NIKDY nekoupeme vyhřátou želvu, mohl by nastat teplotní šok. Pravidelným koupáním také podporujeme vylučování.
• Želva je tvor náchylný ke změnám – jakýkoliv zásah do terária jí může způsobit stres. Pozor také na změny teplot.
• Novou želvu nenuťte do jídla, nemanipulujte s ní a nechte ji, ať si vše prozkoumá a aklimatizuje se, jak sama potřebuje.
• Je potřeba provádět alespoň 1x týdně zdravotní kontrolu – zaměříme se na zobák, drápky (v případě potřeby zkrátíme), krunýř, pokožku a kožní záhyby.
• Jak poznáme nemocnou želvu? Je apatická, nepřijímá potravu, celé dny polehává pod výhřevnou lampou, změkl jí krunýř – zkrátka v případě, že zaznamenáte, že je něco jinak než normálně, doporučujeme vyhledat veterináře, specialistu na plazy.