Co byste měli vědět o kakariki 

Kakariki je středně velký papoušek dorůstající do velikosti až 28 cm (samičky až 25 cm) a dožívající se v průměru 12–15 let.  Pořídit si ho můžete v různých barevných mutacích, v přírodě se ale tito papoušci vyskytují se zeleným peřím a výraznou červenou skvrnou na čele, a to jak samci, tak i samice. Rozlišit pohlaví u těchto papoušků ale není tolik obtížné – samci bývají větší, mají hranatější hlavičku, výrazně větší oči, zobáček a červené skvrny na čele.  

I když se tento papoušek dá poměrně snadno ochočit (nebo dokonce i naučit mluvit) a může být milým domácím mazlíčkem, je určitě lepší chovat více jedinců – ideálně pár. Pokud se rozhodnete pro větší skupinu, pak raději volte jednoho samce a více samic. Samečci bývají mezi sebou nesnášenliví (hlavně v období hnízdění). Chovat je můžete také ve společnosti jiných druhů papoušků, protože se obvykle jedná o velmi mírné ptáky. Dbejte ale na to, aby měli papoušci dostatek prostoru. Někteří jedinci mohou ostatní rezidenty voliéry „otravovat“ svou zvědavostí. Celkově ale nejsou příliš hluční. Základním charakteristickým znakem tohoto papouška je vydávání zvuku, který je podobný kozímu mečení. 

Jak by měla vypadat ubikace 

I když by byli tito opeřenci zajisté krásným doplňkem do vašeho bytu, na chov v malé kleci se úplně nehodí. Kakariki je sice papoušek vhodný do voliéry, nicméně přibývá stále více chovatelů, kteří ho chovají doma a jako domácího společníka si ho nemohou vynachválit. Podmínkou je však prostorná klec nebo bytová voliéra.I přesto však nezapomínejte každý den své svěřence nechat proletět mimo klec. 

Kakariki nepotřebují příliš mnoho prostoru na výšku – důležitá je pro ně délka voliéry, aby se mohli pohodlně prolétnout či projít. Tito papoušci jsou velmi zvědaví a často se pohybují po zemi, proto dbejte na to, aby měli přístup k zemině. (Pokud jim není přístup k zemině umožněn, vložte do voliéry alespoň drn trávy). Ideální délka pro pár je tedy alespoň 120 cm.  

Voliéra by měla mít krytou část, kam se mohou papoušci schovat v případě nepříznivého počasí. Jako pletivo postačí i obyčejné králíkářské – kakarici nemají příliš ostré zobáky. V jejich ubikaci nesmí chybět krmítka (umístěte je k zemi), bidýlka (ideální je alespoň jedno umístit šikmo směrem k zemi, aby po něm papoušci mohli sešplhat dolů), velká miska či koupelna na koupání a 1-2 budky. U budek není důležitý rozměr, ale je dobré, když je jedna umístěna blíže k zemi. Dále je pro tyto papoušky velice vhodné, když do voliéry pořídíte mlžící zařízení, které jim vytvoří skvělé podmínky pro život. Tito ptáci potřebují dostatečnou vlhkost, jinak přepeřují i 4x za rok (to se děje hlavně jedincům chovaným v bytech).  

Jak kakariki krmit 

Jídelníček kakariků se v zajetí skládá převážně ze zrní a semen, ale dejte pozor, ať jim nenabízíte příliš tučná semena. Nevhodné jsou například slunečnice, kardi či konopná semínka. Ideální jsou krmné směsi obsahující lesknice, čirok, oves, proso a naklíčenou pšenici.  

Dále tyti papoušky potěší i květy afrikánů či ovoce (jablka, mandarinky, pomeranče, kiwi, ananas z konzervy) a zelenina (mrkev). Chcete-li dopřát kakarikům stravovací podmínky podobné životu ve volné přírodě, upřednostněte při krmení ovoce, zeleninu, traviny a naklíčené či namočené zrniny (zhruba 24 hodin). V době hnízdění je stravu třeba obohatit o proteiny a minerály, proto jim podávejte uvařené vajíčko rozmixované se skořápkou. Přidat můžete i piškoty, kopřivy, granule pro papoušky, mrkev nebo třeba i rohlík. V případě, že je směs příliš suchá, přidejte trochu rozmixovaných jablek. Využít také můžete doplňky stravy s vitaminy.