Co byste měli o burundukovi vědět 

Burunduky ve volné přírodě najdete v oblasti Číny, severního Japonska, Mongolska a Sibiře, kde obývají nižší smíšené a jehličnaté lesy. Tyto malé zemní veverky si vyhrabávají podzemní hnízda, kam si ukládají zásoby na zimu a schovávají se před predátory. Výborně šplhají a potravu si dokáží obstarat jak na zemi, tak i na stromech. Nejčastěji jde o nejrůznější semínka a pupeny. 

Burunduci jsou svým vzhledem podobní americkým čipmankům, proto se o nich někdy mluví jako o sibiřských čipmancích. Nejčastěji mají hnědošedé zbarvení s pěti černými proužky na zádech. Okolí očí, 

krk a bříško jsou však bílé. I s huňatým ocáskem mohou dorůst do délky až 28 cm a obvykle se dožívají 7–10 let.  

Jako domácí mazlíček vás burunduk uchvátí svou inteligencí, zvídavostí a hravou povahou. Je to velmi čistotné zvířátko, které lze naučit chodit na toaletu s dřevěnými peletkami a nevyžaduje tak pravidelné čištění klece jako jiní hlodavci. Jeho velkou výhodou je, že se jedná o denního tvora, takže vás v noci nebude rušit s

vou aktivitou. Lze ho také do jisté míry ochočit, ale počítejte s tím, že na to bude potřeba trochu více času, a hlavně hodně trpělivosti. 

Jak by měla vypadat ubikace 

Jelikož je burunduk hodně aktivní zvířátko, vyžaduje na chov poměrně dost prostoru. Dobře mu bude ve velké voliéře o velikosti 1 x 1 m s výškou 2 m, ale rozhodně uvítá, pokud mu dopřejete ještě více místa. Pokud nechcete mít mladé, vystačíte si jen s jednou veverkou.  

Jako substrát na dno voliéry zvolte hrubé hobliny namíchané se senem,osikové lupínky nebo rašelinu. Jak jsme již zmínili výše, burunduci mají přirozenou potřebu budovat tunely v zemině, proto do voliéry umístěte malé akvárium nebo květináč, do kterého se může ponořit a zazimovat v období mrazů. Jako zeminu zvolte květinový substrát bez hnojiv nebo substrát z kokosového vlákna. Dále do voliéry umístěte 2-3 hnízda pro andulky a větve o průměru 3-4 cm. Aby byla ubikace pro veverku atraktivní, rozmístěte do ní i různé nádoby, travní hnízda bez drátěného rámu, kmeny stromů nebo korkové tunely, které mohou sloužit jako úkryty.  

Burunduci si obvykle v ubikaci zvolí jeden roh, do kterého chodí konat potřebu. Tam umístěte misku s vhodnou podestýlkou nebo pískem pro činčily. Misku je také třeba pořídit na krmivo a chybět by v ubikaci rozhodně neměla ani napáječka. 

Pokud se rozhodnete veverku chovat doma, pak velikost klece (minimálně 80 x 50 x 80 cm) je určitě dobré kompenzovat pravidelným výběhem po bytě. Pobyt mimo klec by se však měl stát pravidelným zpetřením. Dávejte ale dobrý pozor na to, aby se veverka nezranila nebo neutekla. Než ji z klece tedy vypustíte, zkontrolujte všechna okna a zamezte přístupu k vašim lékům, plastovým sáčkům, kabelům, jedovatým rostlinám či drobným předmětům. V ubikaci se vyhněte plastovému vybavení, které by mohl váš burunduk prokousnout.  

Krmení 

Burunduci mají ve volné přírodě opravdu pestrý výběr potravy, proto se ani váš domácí mazlíček nespokojí jen s jedním druhem. Ke krmení podávejte kompletní směs pro burunduky, kterou budete doplňovat o zeleninu (denně), ovoce (párkrát do týdne), traviny (jitrocel, pampelišky, jetel…), ořechy (vlašské, buráky v celku), plody (žaludy, bukvice, šípky) a větvičky ovocných stromů. Nikdy jim ale nepodávejte sladkosti nebo mandle! Ty jsou pro ně jedovaté. 

Dále veverce nabízejte alespoň 2 x týdně červy, cvrčky, žížaly, potemníky nebo kobylky. 

Zimování 

V přirozeném prostředí burunduci v zimním období uléhají k spánku. Pokud jsou chovaní doma v bytě, pak k němu docházet nemusí. Počítejte ale s tím, že váš mazlíček bude od podzimu agresivnější a žravější a po většinu dne zalezlý a letargický. Bude-li veverka i přes zimu ve venkovní ubikaci, ujistěte se, že má dostatek prostoru na vytvoření nory, do které se uloží.