Země původu: Německo 

Klasifikace FCI 

Skupina 2: Pinčové a knírači, molosové, švýcarští salašničtí psi  

Sekce 1: pinčové a knírači  

S pracovní zkouškou. 

Výška 

Psi: 68 - 72 cm 
Feny: 63 - 68 cm 

Historie v kostce 

Dobrmana vyšlechtil v Německu koncem 19. století výběrčí daní Louis Dobermann, který si byl vědom toho, že jeho povolání je nebezpečné a potřeboval vedle sebe psa, který ho nekompromisně ochrání. Jeho vizí bylo vyšlechtit temperamentního a nebojácného psa, který bude skvělým hlídačem a obranářem. Dobermann byl také policistou a obecním rasem, který měl právo zabíjet potulné a nechtěné psy. Nechával si však psy, kteří se mu hodili pro šlechtění jeho „super plemene“. Oblíbenou fenu Schnuppe, jež byla kříženkou šedé barvy, zkřížil s řeznickým psem (což je původní rotvajler). Není jisté, jaká další plemena byla křížena na počátku šlechtění, ale s největší pravděpodobností šlo o výmarského ohaře, německou dogu a greyhounda. Po smrti Louise Dobermanna převzal jeho „žezlo“ Oto Göller, který založil Národní klub dobrmanských pinčů. Plemenný standard byl schválen roku 1910. Oto Göller vlastnil dobrmana jménem Graf Belling, který se vzhledem podobal dnešním dobrmanům a odpovídal jim také po psychické stránce. Göller podporoval chov více všestrannějších a dobromyslnějších psů, ačkoliv jistá míra ostražitosti byla žádoucí. Dobrman si rychle získal oblibu u policie a u armády. Spolu s airedale teriérem a německým ovčákem patří mezi první služební plemena vůbec. Během první světové války bylo mnoho dobrmanů odvezeno do Ameriky a vrátila se pouhá hrstka, což chovem velmi otřáslo. Netrvalo však dlouho a plemeno se obnovilo a stalo se velmi oblíbeným nejen v Evropě, ale i v Americe. Pověsti dobrmana velmi uškodilo, že byl během druhé světové války používán jako pes dozorců v koncentračních táborech a ve válce. Tito psi byli velmi ostří a záměrně se v nich rozvíjela agresivita proti lidem.  

Povaha 

Dobrman je energický pes, který se hodí pro důsledného, aktivního a sebevědomého majitele. Je závislý na své rodině, potřebuje jí být co nejblíže a doma bývá (pokud má dostatečné psychické a fyzické vyžití) klidný. Dobrman je velmi chytrý pes, kterého lze snadno a dobře vycvičit. Nesmíme však zapomínat na to, že má v sobě zakódovaný silný hlídací a obranářský instinkt, který není radno podceňovat. Dobrman potřebuje laskavou výchovu s pevně danými mantinely a důkladnou socializací. 

Srst a zbarvení 

Srst dobrmana je krátká, hladká a hustá. Kvůli absenci podsady (a také kvůli na lidech závislé povaze) je nemožné dobrmana chovat venku. Dvě povolená zbarvení jsou černá nebo hnědá s červenohnědým, dobře ohraničeným pálením.  

Zdraví 

Toto plemeno, více než jiná plemena, často postihuje dilatační kardiomyiopatie (stav, kdy se srdce zvětšuje a nemůže tak mimo jiné dostatečně pumpovat krev). Mezi další častá onemocnění patří von Willebrandova choroba (onemocnění víčka), Wobbler syndrom (onemocnění krční páteře) a dysplazie loketních či kolenních kloubů.