Co je to separační úzkost  

Pes je zvíře, které se nejlépe cítí ve smečce, proto v něm samota může vyvolávat úzkost, strach a nejistotu. Pokud se ale jedná o jedince s odolnou nervovou sestavou, který byl správně veden k tomu, aby zůstával doma bez problémů, nezůstává doma sám zbytečně moc dlouho a má dostatek sociálních kontaktů jak s jinými psy tak jinými lidmi, většinou nemívá se separační úzkostí potíže. Avšak méně odolný pes, nebo jedinec, který zažil nějakou traumatickou událost může pokaždé, když se za vámi zavřou dveře, zažívat pocity tísně a úzkosti.  

Separační úzkostí nejvíce trpí psi do věku 3 let a poté kolem 8. roku života. I když jste možná o tomto problému ještě neslyšeli, je u pejsků bohužel velmi častý. Zvláště po období lockdownu, kdy jsme s našimi mazlíčky trávili doma celý den a teď je zase opouštíme.  

Rizikové faktory 

Separační úzkost se může u psů objevit z mnoha důvodů, zde jsou ale ty nejčastější případy: 

• Odchov štěňat v nevhodném prostředí – Pejsci, kteří jako malí pobývali například v kůlně, garáži, kotci nebo oddělené místnosti od zbytku rodiny, neměli v raném dětství dostatek vnějších podnětů. Bývají bázlivější a citlivější na stres. Bývá tomu u psů z tzv. množíren. 
• Příliš brzké odebrání od matky a sourozenců – Pokud byl pejsek odebrán od maminky příliš brzy, můžeme mít tendenci s ním být v prvních týdnech neustále a nahrazovat mu maminku častým hlazením a mazlením. Jenže potom nám skončí dovolená a nejednou zmizíme na několik hodin. To pejskovi způsobí šok a úzkost je na světě. Zde opět narážíme na “chov” psů v množírnách. 
• Traumatický zážitek – K separační úzkosti mají tendence hlavně pejsci, kteří si v životě zažili něco špatného. Nejčastěji se jedná o psi z útulků a nalezence z ulice. Trauma ale může způsobit i ošklivá bouřka či hlučný ohňostroj v nepřítomnosti páníčka.  
• Život jen s jedním člověkem – Pejsci, kteří mají jen jednoho (pracujícícho) páníčka většinou bývají doma sami více než 8 hodin. Problematické je ale také, pokud je člověk pořád doma a odchází jen výjimečně. V obou případech může separační úzkost vzniknout, nebyl-li pejsek na samotu dostatečně připravený a navyklý. Stejná situace může také vzniknout v případě, že psa vlastní starší člověk, který již nechodí do práce a je tak neustále v přítomnosti psa. 
• Pobyt v psím hotelu – Neznáme prostředí a dlouhodobá absence páníčka může být pro psa velký stres.  

Jak se separační úzkost u psa projevuje  

Projevů separační úzkosti je celá řada a majiteli mohou připadat jako neposlušnost či msta. Často totiž pes při úzkosti ničí nábytek a předměty, které má s páníčkem spojené, nebo se dokonce zoufale pokouší utéct. Pokud tedy váš pes trpí separační úzkostí, můžete doma neustále nacházet rozkousané či pomočené boty, tašky, oblečení či rozškrabaný nábytek, zdi a podlahy.  

Ne všichni psi se ale pouští do ničení a útěku. Signálem separační úzkosti může být také štěkání a vytí, které může trvat i několik hodin po odchodu majitele. Kvůli strachu se u psa také může zrychlovat metabolismus, což vede k akutnímu nucení se ihned vyprázdnit na místě, kde se právě nachází. Strach se také může projevit intenzivním sliněním, takže psa můžete po příchodu domů najít mokrého. Dále může po celou dobu vaší nepřítomnosti zrychleně a ztíženě dýchat s vyplazeným jazykem. Tento stav je nebezpečný, protože může vést až k naprostému vyčerpání. Stejný výsledek mohou mít bezdůvodné stereotypní pohyby jako je běhání sem tam kolem plotu či od dveří ke dveřím.  

Mezi další zdraví nebezpečné projevy separační úzkosti patří sebepoškozování a nechutenství, které v přítomnosti majitele hned přejde. Pes se po jeho příchodu rychle vrhne na jídlo, hltá a často následně jídlo vyzvrací.  

Psi zažívající úzkost bývají při návratu páníčka domů přehnaně šťastní – skáčou na něj, dýchají s otevřenou tlamou, naříkají. A to i v případě, že odloučení bylo krátké. Následně svého páníčka mohou sledovat a doprovázet na každém kroku z obavy, že zase někam zmizí. Někteří psi se naopak před páníčkem schovávají, aby se vyhnuli aktivitě, po které obvykle následuje jeho odchod. Takovou aktivitou je typicky ranní venčení před odchodem do práce.  

Úzkost už se u psa může začít projevovat ještě dříve, než odejdete. Jakmile zpozoruje, že je pro vás čas jít – slyší klíče, berete si kabát…, začne se třást, zrychleně dýchat a slinit, nebo může být i agresivní a snažit se vám v cestě zabránit. Jiní pejsci při prvních signálech odchodu zalezou do pelíšku a přestávají komunikovat, jelikož jsou paralyzováni strachy.  

Nezvyklé chování psa není dobré podceňovat a veškeré změny je třeba sledovat. Spousta z těchto projevů může být totiž také příznakem jiné nemoci. Pokud máte podezření, že by se u vašeho psa mohla separační úzkost projevovat, zkuste jeho chování zapisovat nebo ideálně natočit. Video pak konzultujte s veterinářem, který psa vyšetří a určí správnou diagnózu a léčbu.  

Léčba

Separační úzkost lze většinou dobře vyřešit lékovou terapií (poraďte se profesionálem!) nebo vytrvalým tréninkem. Léky však mohou proces výrazně urychlit a pomoci pejskovi od pocitů strachu a úzkosti. Někteří psi jsou ale vůči léčbě i tréninku rezistentní. Jedná se o psy, u kterých se úzkost dlouhodobě neřešila nebo mají současně jiné poruchy chování.  

Prevence

Pokud nechcete, aby váš pejsek trpěl separační úzkostí, musíte ho už od mala postupně zvykat na samotu. Štěně nechávejte samotné v příjemném prostředí, kde se bude cítit bezpečně. 

Ze začátku je dobré psa ve vaší nepřítomnosti monitorovat, abyste vaši absenci přizpůsobili jeho fyziologickým potřebám (krmení, vyměšování) a povaze (hračky a pelíšky). Doporučujeme pořídit psí chůvičku, kterou lze spojit s mobilní aplikací. Psa můžete sledovat v reálném čase, a dokonce ho i nahrát. Veškeré příznaky nervozity a strachu tak budete moci odhalit a konzultovat s odborníkem dříve, než se separační úzkost naplno rozvine.  

Nejprve odcházejte do jiné místnosti, poté za hlavní dveře a intervaly odchodu postupně prodlužujte. Zpočátku je důležité slyšet, jak se pes chová a pokud je hodný, vraťte se za ním a velmi ho pochvalte. Pokud mu nějaký krok bude dělat problém, vraťte se o krok zpět a něm více zapracujete, dokud se neposunete dál. Není kam spěchat, protože zanedbaná výchova negativně ovlivní nejen psí, ale i váš život. Pro nácvik samoty jsou ideální pokojové klece či přepravky, které pes musí brát jako svůj bezpečný pelíšek, nikdy ho k pobytu v kleci nenuťte. Pokud si pes takové místo oblíbí a sám si do ní chodí odpočinout, máte napůl vyhráno a můžete začínat zavírat dvířka během vaší přítomnosti a postupně začít odcházet, jak jsme psali výše. 

Vždycky, než odejdete, zajděte pejska vyvenčit a krátce si zacvičte. Nezapomeňte mu za cvičení nechat při odchodu odměnu v podobě plnící hračky. Loučení a vítání s mazlíčkem také zkuste omezit na pouhý krátký pozdrav. Když se budete řídit těmito radami, máte šanci, že bude váš pejsek šťastný a spokojený nejen s vámi, ale i bez vás!