Země původu  

Barma 

Zařazení FIFE 

Kategorie II: Polodlouhosrsté kočky  

Historie v kostce 

Historie tohoto plemene není úplně jasná. Do jejího původu nejvíce pravděpodobně zasáhly siamské, perské, balinéské a další, dlouhosrsté kočky dovezené z Orientu. Legend o vzniku birmy je dost, včetně asi té nejznámější, ve které se traduje, že je birma potomkem chrámových koček, které byly uctívané (odtud název „posvátná birma“). Během druhé světové války plemeno téměř vyhynulo, takže po jejím skončení následovala obnova plemene, kdy se přikřížila další plemena. Uvádí se, že díky zásluze francouzských chovatelů byly vrhy od roku 1950 opět čistě jen koťata birmanek a obliba těchto koček se rozšířila po Evropě.  

Povaha 

Birma je komunikativní, ale ne zase příliš hlučná kočka, která má ráda společnost dalších koček a bezproblémový bývá i chov v jedné domácnosti se psem. Ráda tráví čas se svým člověkem, je společenská a kontaktní. Birma patří mezi plemena koček, která jsou nerada o samotě, proto by její pořízení měli zvážit pracovně vytížení lidé (nebo pořídit alespoň dvě). Patří mezi velmi oblíbené kočky a to právě díky své nekonfliktní, příjemné povaze. 

Péče o srst 

Srst birmy je jemná až hedvábná, ale nemá sklony k plstnatění. Postačí jednou, dvakrát týdně důkladně prokartáčovat.  

Zdraví 

Birma je zdravé plemeno, které není zatížené onemocněními způsobenými genetickými predispozicemi.