Země původu: Švýcarsko 

Zařazení FCI: Skupina 2:  Pinčové a knírači, molosové, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena.  

Sekce 3 - Švýcarští salašničtí psi. 

Bez zkoušky z výkonu. 

Výška 

Psi : 52 - 56 cm 

Feny : 50 - 54 cm 

Historie v kostce 

Apenzellský salašnický pes, jak už název napovídá, pochází z oblasti Appenzellu ve Švýcarsku, kde byl vyšlechtěn jako pastevecký pes, který byl zároveň využíván jako výborný hlídač. Jeho předci byli pravděpodobně molosové, kteří se do Švýcarska dostali s římskými vojáky.“Aplík“, jak mu jeho majitelé a chovatelé láskyplně říkají, byl poprvé popsán roku 1853 v knize „Tierleben der Alpenwelt“, kde se o něm píše jako o „jasně štěkajícím krátkosrstém, středně velkém vícebarevné salašnickém psovi“. Právě do roku 1853 nebyli od sebe všechny čtyři rázy (appenzellský, entlebušský, salašnický a velký švýcarský salašnický pes) odděleni. Appenzellský salašnický pes byl jako samostatné plemeno popsán až roku 1896. Největším propagátorem plemene byl Max Sieber, který se zasloužil o počátek cíleného chovu. Apenzella si všiml na výstavě hospodářských zvířat, ale až díky milovníkovi salašnických psů, prof. Dr. Albertu Heimovi byl založen „Appenzeller Sennenhund Club“, který dál pracoval na rozvoji tohoto plemene. V České republice se první vrh narodil roku 2000.  

Povaha 

Jak je uvedeno výše, dříve appenzelský pes pásl a hlídal stáda, případně hledal zatoulané ovce či kozy. Když se nepohyboval kolem stáda tak hlídal lidská obydlí. V dnešní době uplatnění coby pasteveckého psa i v jeho domovině upadá a chová se jako rodinný pes, který se nezalekne snad žádného sportu, díky svému temperamentu se hodí pro agility, canicross atd. Je skvělým hlídačem, zodpovědně a neúplatně hlídá svěřený majetek. K cizím lidem se chová odtažitě nebo je ignoruje, trvá mu, než si k nim vybuduje vztah. Pro své pány by však udělal cokoliv a je milujícím společníkem – na svého člověka je velmi napojen a vytváří si s ním úzké pouto. Apenzell zkrátka chce být se svým pánem a dělat s ním cokoliv. Díky příjemné velikosti “tak akorát“ s ním lze dobře cestovat. Nejvíce ze všech salašnických psů vyžaduje zaměstnat jak psychicky, tak fyzicky.  

Srst a zbarvení 

Stejně jako ostatní salašničtí psi je barva appenzella černá v kombinaci s hnědou (tříslovou) a bílou. Na údržbu srsti jsou tito psi velmi nenároční, stačí jednou týdně vykartáčovat. V období línání je třeba počítat se zvýšeným množstvím odumřelé srsti.  

Zdraví 

Jako jedno z nemnoha není appenzell plemeno, které by bylo geneticky zatížené dědičně přenášenými nemocemi. Jde o houževnaté plemeno, u kterého se kontroluje zdraví kloubů (lokty, kyčle).  

Víte, že… 

Ačkoliv jde o druhého nejmenšího ze všech čtyř rázů „salašníků“, nejlépe a nejostřeji z této čtveřice hlídá.