Země původu: Velká Británie 

Zařazení FCI: Skupina 7: Ohaři 

Sekce – britští a irští pointeři a setři 

S pracovní zkouškou 

Výška 

Psi: 65 – 68 cm 

Feny: 61 – 65 cm 

Historie v kostce 

Anglický setr je pravděpodobně, soudě hlavně podle vzhledu, potomek pointerů a vodních španělů. Co lze však říci s jistotou je to, že za moderním anglickým setrem stojí Edward Laverack a Purcell Liewellin, kteří se začali začátkem 19. století věnovat modernímu chovu tohoto plemene. Laverack usiloval hlavně o psy výstavně úspěšně a vzhledově atraktivní, kdežto Liewellin, který navázal na Laverackovo úsilí, usiloval o zachování loveckých vloh a fyzické výkonnosti psů. Na výstavě se anglický setr objevil poprvé roku 1859 a to v Newcastlu. Jeho obliba od té doby velmi vzrostla, protože následoval export do Kanady, USA a Evropy. Tito psi byli využívání šlechtou při lovu pernaté zvěře jako tzv. “stavěči“. Po roce 1935 začali nacházet také upotřebení i v praktické myslivosti 

Povaha 

Ze všech setrů je anglický nejlépe ovladatelný a nejpřátelštější.  K lidem je přítulný, obzvláště ke své rodině. Je dobře cvičitelný – nejlépe ze všech setrů. Je špatným hlídacím psem – návštěvy totiž s největší pravděpodobností vřele přivítá. Jeho jemná povaha vyžaduje pozitivní vedení. Jedná se však o velmi temperamentního psa, který vyžaduje denně dostatek pohybu, proto vypuštění na zahradu nestačí. Setr je excelentní lovecký pes, proto je vhodnou volbou pro lidi s loveckým zaměřením. Je ale i skvělým sportovním psem (canicross, různé joringové disciplíny, agility, dogdancing atd.) nebo vám bude dělat společnost při delších procházkách. Je energický a temperamentní. Budoucí majitel musí počítat s tvrdohlavostí a silným loveckým pudem. 

Srst a zbarvení 

Nejčastěji anglického setra spatříme v bílo- černé nebo jantarovo-bílé barvě (podklad je bílý). Dále citronově-bílá nebo černá/hnědá na bílém podkladu s hnědým pálením. Srst anglického setra je delší zejména na uších, hrudníku, spodní části břicha, ocasu a na končetinách - a právě těmto oblastem je třeba věnovat při vyčesávání větší pozornost. Ideální je srst pečlivě kartáčovat jednou, dvakrát do týdne. 

Zdraví 

Toto plemeno nijak významně netrpí na dědičná onemocnění, jen je třeba si pohlídat zdraví kloubů (DKK, DLK). Vzhledem k delším, převislým uším se mohou častěji vyskytovat záněty zvukovodu. U psů, u kterých převládá bílá barva se může objevit hluchota a potíže s kůží.