Země původu: Británie 

Klasifikace FCI 

Skupina 3: Teriéři 

Sekce 3 – teriéři typu bull  

Bez pracovní zkoušky. 

Výška 

Nejsou stanoveny výškové ani váhové limity, ale pes musí působit celkově harmonicky a vyváženě.  

Historie v kostce 

Předkem bulteriéra jsou psi, kteří bojovali v arenách proti psům a jiným zvířatům (býci, hlodavci atd.). Toto byla zprvu „zábava“ zejména nižších vrstev společnosti, časem se z toho bohužel stal oblíbený krvavý sport napříč celou společností. I přes zákaz psích zápasů roku 1835 však tyto zápasy pokračovali ilegálně dál. Chovatelským cílem byli neustále silnější, bojovnější psi a odvážnější psi. S cíleným šlechtěním plemene anglický bulteriér údajně začal v 19. století James Hinks. Bulteriér pochází z buldoků starého typu a staroanglických teriérů. K těmto křížencům, kterým se říkalo „Bull and Terrier“ přikřížil poté (dnes již neexistujícího) bílého anglického teriéra. Oproti americkému pitbulteriérovi však byli Bull and teriéři chovaní jako krysaři, ne jako bojovníci se psy. Nicméně Hinks údajně neměl v plánu šlechtit další bojovné plemeno, ale spíše vytrvalého společníka. Bulteriér má mezi psy unikátní vejčitý tvar hlavy, který zpočátku nebyl tak výrazný, nicméně podle všeho ho Hinks zakomponoval do standardu plemene, čímž způsobil rozruch – první náznak klabonosu měl až pes Lord Gladiator (nar. 1917) chovatele W.J. Tucka. Jak přesně se tohoto tvaru hlavu docílilo se neví. Roku 1862 byl na výstavě v Birminghamu představen první bulteriér a roku 1887 byl založen Bull Terrier Club. Do té doby slavili boom bílí bulteriéři, nicméně roku 1931 se v chovu a na výstavách objevovali i barevní bulteriéři. 

Povaha 

Bulteriér je akční, sebevědomý, hravý a značně tvrdohlavý pes. Jeho výchova patří do rukou spíše zkušenějším lidem, protože potřebuje velmi důsledné a pevné vedení (nikoliv však hrubé). Socializace musí být důkladná a musí se s ní začít co nejdříve. Dobře vedený bulteriér neútočí sám na ostatní psy a k lidem je přátelský. Je vhodný k dětem, ale spíše těm odrostlejším, protože když se při hře nebo z radosti „rozjede“ je z něj malý buldozer a menším dětem by nechtěně mohl ublížit. Nedoporučuje se chovat dva psy – samce v jedné domácnosti. Pokud by došlo ke rvačce, asi je jasné, jak pravděpodobně dopadne. Bulteriér je opravdu silný a „nerozbitný“ pes, který však náročnější výchovu a vedení vrátí nekonečnou láskou a bude-li třeba, tak i ochranou rodiny. Hlídací pes to ale není, rozhodně se také nehodí pro držení venku. Potřebuje být své rodině na blízku a odloučení většinou hůře snáší. Pokud není dobře naučen pobytu o samotě, může se projevit i destruktivní chování. Nesmíme také zapomenout na bulteriérovu velkou potřebu pohybu, denně musí mít možnost proběhnutí a vyřádění se.  

Srst a zbarvení 

Srst bulteriéra je krátká, přiléhající a na dotek drsná. Péče o srst není náročná, postačí jednou za čas projet gumovým hřbílkem. Povolené barvy jsou čistě bílá, žíhaná, černá, plavá a červená (u všech barev jsou povolené bílé znaky na hlavě, hrudi a nohou – bílá barva nesmí převládat). 

Zdraví 

Mezi nejčastější zdravotní potíže „bulíků“ patří kožní onemocnění, hluchota a dědičné onemocnění ledvin (polycystická choroba ledvin). V chovu se sleduje také primární luxace oční čočky.