Aljašský malamut je nejsilnější ze severských psů. Pod poněkud drsnou slupkou se ale ukrývá citlivá, přátelská duše a vynikající pracovní pes ideální do tažných sportů. 

Země původu  

USA (patronát drží Rusko) 

Zařazení FCI 

Skupina 5: Špicové a primitivní plemena  
Sekce 1 – Severští saňoví psi
Bez pracovní zkoušky  

Výška

Psi: 58 – 64 cm 
Feny: 58 – 64 cm 

Historie v kostce 

Toto plemeno patří mezi nejstarší plemena severských psů. Vzniklo již v 18. století, kdy aljašští domorodci (zvaní Mahlemuti) záměrně vyšlechtily robustního, ale zároveň vytrvalého psa, který zvládne přes léto nosit břemena a v zimě tahat sáně s břemeny. Často pomáhal při lovu větší zvěře. Během tzv. „zlaté horečky“ na řece Klondike zažilo plemeno velkou slávu, neboť poptávka po těchto psech byla velká. Krátce poté začala éra závodů psích spřežení a bohužel i pád malamutů, neboť pro tento sport bylo třeba rychlejších a menších psů. Vzniklo tak plemeno sibiřský husky a aljašský malamut ustoupil do pozadí, poptávka po něm velmi strmě klesala. Protože huskyům chybí vytrvalost malamutů, začala se plemena mezi s sebou cíleně křížit a původních malamutů, jak už to tak bývá, zbylo velmi málo. Koncem 20. let 20. století bylo ale plemeno naštěstí tzv. „za pět minut dvanáct“ zachráněno.  

Povaha 

Malamut má mírnou a přátelskou povahu. Jde ale o aktivní plemeno, které potřebuje každý den dostatečně fyzicky zaměstnat (canicross, bikejoring, dlouhé procházky rozmanitým terénem apod.). Majitel aljašského malamuta by měl být rozhodný a suverénní, neboť malamut potřebuje pevné a jasné vedení; může mít sklony k dominanci. I tak je to ale citlivé plemeno, které nesnese dril a nátlak. Je svéhlavý, nečekejte od něj tedy 100% poslušnost, ale při správném vedení dokáže při výcviku překvapivě dobře fungovat. Velmi citově lpí na svém majiteli a jeho rodině, nerad je sám a dokáže exemplárně prokazovat svou náklonnost a oddanost. Malamut potřebuje prostor a přírodu, proto je jasné, že není vhodným psem do městských bytů. Původní domorodí chovatelé si velmi na povaze svých psů zakládali a chovalo se jen na psech, kteří neměli náznaky agresivity vůči lidem nebo jiným psům. V opačném případě byl pes buď z chovu vyřazen nebo utracen. Agresivní psi by totiž pro každodenní život Inuitů znamenali velký problém; ne-li rovnou rozsudek smrti pro majitele problémového psa nebo zbytek smečky. 

Srst a zbarvení 

Krycí srst je tvrdá, podsada velmi hustá. V době línání ztráci obrovské množství srsti a je nutné jej ideálně každý den kartáčovat. Mimo línání postačí jednou týdně. Barva je nejčastěji šedá nebo černá, vždy se žádoucí maskou, spodní částí těla a končetin v bílé barvě. 

Zdraví 

V drsných podmínkách Aljašky bylo potřeba odolných a zdravých psů, proto patří malamut obecně mezi zdravější plemena, nicméně – stejně jako u všech větších plemen – se může vyskytnout dysplazie loketního a kyčelního kloubu. Dobré je si také ohlídat dědičná onemocnění očí. 

Víte, že… 

Aljašský malamut patří mezi tzv. primitivní plemena, což znamená, že do jeho vývoje a šlechtění člověk zasáhl jen minimálně. Proto je zřejmý jeho výrazný smečkový pud. Říká se, že malamuti jsou potomci vlčích hybridů z doby Paleolitu, což vzhledem k jeho vzezření nemusí být daleko od pravdy. 

Odkaz na oficiální klub chovatelů plemene 

AMKČR (amkcr.eu)