značka 
Rhodéský ridgeback
5 min. čtení
Akita inu
Akita inu je majestátní pes s hrdým a nezávislým charakterem. Původem z Japonska, kde je považována za národní poklad, má silně vyvinutý lovecký instinkt a věrnost vůči své rodině. Tento pes je vhodný pro zkušené chovatele, protože je tvrdohlavý a vyžaduje přísnou, ale laskavou výchovu. Akita inu má hustou srst, která si žádá pravidelnou péči, a může trpět některými dědičnými zdravotními problémy. Po náročné historii, včetně ztráty a obnovy plemene během druhé světové války, dnes akita inu patří mezi prestižní plemena. V Japonsku je symbolem věrnosti, štěstí a lásky, což dokazuje i příběh Hachika.
Akita inu je hrdý, vznešený a sebejistý pes. Největší z japonských špiců je národním pokladem a kulturní památkou.
Země původu
Japonsko
Zařazení FCI
Skupina 5: Špicové a primitivní plemena
Sekce 5 asijští špicové a příbuzná plemena
Bez pracovní zkoušky.
Výška
Psi – 67 cm
Feny 61cm
Odchylka +− 3 cm je povolena.
Historie v kostce
Předci akita inu doprovázeli japonské kočovníky, domorodý národ Ainů, po celé zemi už zhruba 5000 let př.n.l. Jejich úkolem byla ochrana rodiny a lov velké zvěře (medvědi, jeleni atd.). Tito psi byli však kvůli houževnatosti a odolnosti menší než dnešní akity. Když velké zvěře v Japonsku rapidně ubylo, hledalo se pro akity nové uplatnění. A tak začal čas psích zápasů, pro které však bylo třeba větších a krvežíznivějších psů. Začalo se křížit s plemenem tosa inu a plemeny mastifů. Díky této „zábavě“ plemeno značně utrpělo a nízký počet jedinců zůstal v provincii Akita. S rokem 1908 přišel zákaz psích zápasů a plemeno začalo doslova vzkvétat, protože začal být prosazován chov psů s kvalitou původních akit (ty se vyskytovali tehdy ve městě Ódate). Roku 1931 prohlásil japonský císař plemeno za národní památku a akity sloužily jako společenští psi japonských císařů a samurajů. Byly dokonce vydány zákony na jejich ochranu a vznikly také návody, jak se k akitám chovat a jak s nimi mluvit. Druhou ránou, a naprostým obratem pro plemeno, byla druhá světová válka, během které se ztratilo velké množství chovatelských spisů a srst akit byla používána na výrobu kožešin pro japonské vojáky. Akity podléhali konfiskaci. Německé ovčáky chránila zvláštní vyhláška, a tak se mnoho chovatelů ve snaze zachránit své psy uchýlila ke křížení právě s německým ovčákem. Po skončení války nastal chaos. Jedinců bylo pramálo, chyběly potřebné dokumenty k obnovení chovu, ve kterém se ještě ke všemu objevovala spousta kříženců. Navzdory tomu ale začala velká obnova a akita inu se podařilo zachránit. Američtí vojáci si po válce odváželi akity domů a chov se tak začal dělit na americký (z přivezených psů) a japonský (z původních akit pocházejících z města Ódate). Kvůli nejednotnostem v chovu a odlišným představám o plemeni se chov rozštěpil na dvě plemena – akita inu a americkou akitu (dříve velkého japonského psa). Akitě inu se vrátila prestiž a centrem chovu se stalo právem město Ódate. Plemeno bylo oficiálně uznáno FCI roku 1964.
Povaha
V souvislosti s tímto plemenem mnohé napadne jedna charakteristická vlastnost a tou je věrnost. Akita není vhodným psem pro začínající chovatele, neboť je v povaze trochu komplikovanější, má ráda svůj klid a věci si ráda dělá podle svého. Je tvrdohlavá a špatné zacházení nebo dokonce fyzické tresty mohou způsobit to, že se pes stane nezvladatelným. Nenechte se ale zmást, akita je velmi inteligentní. Je však třeba k ní přistupovat jako k rovnocennému příteli, ne jako k poddanému. Má silně vyvinutý lovecký instinkt a v dospělosti se může objevit i agresivita, proto je velmi důležitá včasná a důkladná socializace. I přesto jde o psa vyrovnaného, který málo štěká a cizí lidi ve svém okolí spíše ignoruje nebo je odtažitý. Pokud se však dostanete tzv. “na jednu vlnu“ s akitou, lepšího přítele nezískáte.
Srst a zbarvení
Krycí srst je hrubší, podsada je velmi hustá a jemná. Ideální je vyčesávat alespoň dvakrát týdně. Nejčastěji akita inu uvidíme v barvě zvané „urajiro“, což je bělavá srst po stranách tlamy, na tvářích, spodní straně čelisti, krku, hrudníku, ocasu a vnitřní straně končetin. Srst na zbytku těla je oranžová, více či méně sytá. Další zbarvení jsou červenobéžová, žíhaná, bílá a sezamová.
Zdraví
Kvůli své velikosti může trpět na dysplazii kyčelního kloubu a luxaci čéšky. Často se u akit setkáváme také s onemocněním očí a kůže. Chov akit v Japonsku podléhá striktním kontrolám a přešlechtění nebo nemocní jedinci se vyřazují z chovu.
Víte, že…
V Japonsku je akita inu symbolem štěstí a zdraví. A také psí lásky a věrnosti. Znáte skutečný příběh Hachika? Hachikovi zemřel pán, ale jako jeho nejlepší přítel na něj čekal každý den na nádraží až do své smrti (bylo mu necelých 12,5 let). Celkem na svého zesnulého pána Uena čekal Hachiko 10 let, za každého počasí. Veškeré pokusy dostat ho jinam vždy selhaly.
