Papoušci nejsou mazlíci 

Pro mnohé majitele opeřených miláčků je frustrující, když jejich papoušek začne štípat a útočit. Přeci si ho pořídili jako kamaráda na mazlení! Ale papoušci nejsou mazlíky v pravém slova smyslu jako psi nebo kočky. Ačkoliv rádi vyhledávají společnost svého člověka a případně i fyzický kontakt, ve smyslu že mu sednou na rameno nebo se rádi nechají pohladit, o mazlením jako takovém nemůže být řeč. Majitelé papoušků si také musí přiznat to, že za přetrvávajícím, nežádoucím chováním papoušků vždy stojí oni. Jak se agresivita projevuje? Může jít o již zmíněné štípání, klování, křik, nálety.  

Příčiny agresivity 

Mezi nejčastější příčiny agresivity papoušků patří: 

• Dospívání (puberta) – během dospívání vašeho papouška budete potřebovat hodně trpělivosti a hlavně důslednosti. Nezapomeňte, že chování, které mláděti a dospívajícímu zvířeti dovolíte, budete horko těžko později odstraňovat. 
• Teritorialita, žárlivost – zde je to jasné; papoušek si chrání svoje, ať jde o krmivo, oblíbenou hračku nebo klec. Proto by zásahy do klece měli být opravdu minimální a ideálně pokud v ní papoušek zrovna není. Mezi naprosté tabu patří strkání prstů do klece (to je nutné vysvětlit zejména malým dětem, které by papoušek mohl štípnout velmi bolestivě). Je třeba respektovat, že jde o papouškův domov. Zvíře si však může i hlídat a nárokovat “svého” člověka. 
• Rozrušení a neúmyslná agresivita – třeba při hře, kdy je papoušek rozdováděný. Je třeba vypozorovat, kdy se ze hry stává agresivita a hru včas ukončit.  
• Bolest – pokud se papoušek začne chovat jinak, vždy je nejprve třeba vyloučit zdravotní problém. 
• Frustrace – frustrace často bývá ze samoty, malé a nedostatečně vybavené klece a málo pozornosti ze strany člověka. Problém nastává i tehdy, když papoušek např. odpočívá a nemá zájem o interakci s člověkem, ale ten ji naopak vyžaduje či při klikrtréninku, kdy papoušek neví, co se po něm chce nebo se po něm toho chce hodně, a tak klovne. 
• Změna, strach – nový člen rodiny, stěhování nebo i přestavba nábytku či přemístění klece. V případě strachu papoušek volí opačnou strategii a místo úniku a stažení se přechází do útoku a napadá ze strachu. 
• Naučená agresivita – získaná praxí - něco se mi vyplatilo, budu to dělat dál.  

Jak agresi řešit 

Zde hned ze začátku musíme zmínit, že nikdy, ale opravdu v žádném případě papouška netrestejte a nekřičte na něj. Docílili byste buď toho, že se dané chování zhorší nebo se naopak papoušek stáhne, začne se bát, škubat si peří atd. V každém případě byste ztratili papouškovu důvěru a ta se pak opravdu těžko získává zpět…Vždy je tedy lepší agresi předcházet, než ji pak složitě řešit a napravovat. Agresi lze řešit jedině tak, že nenecháte papouška domácnosti “velet“. Jak to provést? 

• Nepodporujte v něm sexuální chování. To je chyba, kterou dělá spoustu nezkušených nebo novopečených majitelů. Papouškovi neprobírejte peří a nešimrejte tak, jako to mezi sebou ptáci dělají. Jde hlavně o oblast hlavy a krku. 
• Papouškovi se musí věnovat všichni členové rodiny, aby se nestalo, že se upne na jednoho a toho si pak bude nárokovat a na ostatní útočit. 
• Buďte důslední, ale nikdy ne agresivní nebo zlí. Netrestejte papouška za nevhodné chování tím, že ho dáte do klece. Způsobíte tím pravděpodobně to, že do ní nebude chtít chodit. 

Nejste-li si jisti zvládnutím chováním svého papouška, je třeba vyhledat odborníka, který vám pomůže situaci vyřešit a zvládat do budoucna.